Dne 22. srpna 1969 bylo předsednictvem Federálního shromáždění přijat zákonné opatření, které legitimizovalo dosud nelegální prostředky nutné k “ochraně a upevnění režimu v Československu”. Po událostech roku 1968 a výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1969 to KSČ považovala za nezbytné. Nejhorší na tomto perzekučním zákoně bylo ale to, kdo jej podepsal.
Den jako malovaný, ideální čas vyrazit někam k vodě, být s rodinou, přáteli a bez starostí. Žádná otravná práce, žádné únavné nákupy, dlouhé fronty, nepříjemní lidé. Nebo taky jediný volný den, který během týdne máte. Rodina a přátelé tu nejsou, lednice zeje prázdnotou, spousta nevyřízených záležitostí s úřady zůstává nevyřízena. Ale tak co – až na to, že je všude zavřeno, si můžete tenhle den vymalovat podle sebe.
Zkratka skládající se z několika písmen umístěná před jménem na zvonku či na obálce doporučeného dopisu je jednou z mnoha věcí, na níž se většinová společnost zkrátka neshodne. Mít titul, nebo ne? Co o člověku úspěšné absolvování vysoké školy (ne)vypovídá a proč se o vysokoškolácích vedou tak vášnivé debaty?
Před osmi lety zasáhlo severovýchodní pobřeží Japonska zemětřesení a tsunami. Ačkoliv jsou na to Japonci asi zvyklejší než zbytek planety, stalo se tehdy něco, co nikdo nečekal. Došlo k havárii v jaderné elektrárně Fukušima, několika výbuchům a všeobecné panice.
Pokračování textu „Jak udělat z komára velblouda aneb haló efekt nejen u nás“
O Janu Palachovi a jeho činu se v posledních měsících mluvilo téměř všude. Zásluhu na tom asi má také uvedení filmu „Jan Palach“ loni v létě a právě připomínané výročí jeho úmrtí. Měla jeho oběť nějaký smysl? A jaký?
Pro velkou část osob, s nimiž jsem na toto téma diskutovala, je odpověď jednoznačná – Palach nebyl normální a svým činem nikomu nepomohl. Jenže co znamená být normální? Umět se přizpůsobit době, která si říkala normalizace? Jsou zoufalost a pocit bezmoci opravdu duševní poruchou?
Už loni jsme psali o osudových osmičkách a okamžicích, na která by se v roce 2018 nemělo zapomínat. Internet je takových článků plný, koneckonců data s devítkou na konci letopočtu si může každý dohledat během pár minut sám. Není však výročí jako výročí. V tomto článku se můžete dozvědět něco o devatero událostech, které jsou dle našeho zaujatého pohledu zajímavá a hodná připomenutí.
Pokračování textu „9 výročí, která si připomeneme v roce 2019“
Nedávno jsem v Respektu četla úvahu amerického politologa a publicisty Fareeda Zakaria, pravidelného přispěvatele týdeníku. Jeho článek o ohrožení demokracie samotnými demokraty ve mně vyvolal zjištění, že i já sama možná demokracii čas od času ohrožuji.
O školství a významu jednotlivých vědních disciplín se v poslední době hodně mluví. Někteří nevidí smysl v humanitních oborech, které nejsou zárukou úspěšné kariéry, jiní tvrdě kritizují požadavky na znalosti základní matematiky. Takovému souboji bych se ráda vyhnula. Namísto toho nabízím zajímavý tip na čtení – Why Democracy Needs The Humanities (Proč demokracie potřebuje humanitní vědy) s krycím názvem Not For Profit (Ne za účelem zisku).
Pokračování textu „Proč potřebujeme humanitní vědy“
Žila byla kdysi jedna objektivita. Všichni si o ní povídali, všichni ji požadovali, ale nikdo ji nikdy neviděl. Přesto volali: „Hej, ty objektivito! Pojď sem, potřebujeme tě tu.“ Ale ona nikdy nepřišla.
