Pokračování textu „Oligarchismus v české společnosti 2. část“
Oligarchismus v české společnosti 2. část
Archiv pro štítek: politika
Oligarchismus v české společnosti 1. část
Rakousko-britský filosof Karl Popper[1] označil v roce 1945 Československo, které vybudoval Masaryk, za jeden z nejlepších a nejvíc demokratických států, které kdy existovaly. Po několika desítkách let pronesl, že Československo „bylo nade všechnu pochybnost nejotevřenější ze všech společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa.“ Musíme se však zamyslet nad tím, jak vnímal on situaci tehdy a jak ji my vnímáme dnes. A samozřejmě nesmíme vynechat názor samotných obyvatel Československa za první republiky a fakta, která si s výroky liberálního filosofa a vědce trochu protiřečí. Pokračování textu „Oligarchismus v české společnosti 1. část“
Cesta k oligarchismu
Pokud by nějaká neutrální entita, řekněme pro ilustraci mimozemšťan na zemském orbitě, sledovala vývoj lidstva, nejspíš by už spokojeně chroupala popcorn a pochvalovala si, jak napínavé dění se odehrává pod ní. Byla by svědkem rozvoje života, z miniaturních, pouhým okem nespatřitelných bakterií, přes obrovské ještěry až po humanoidy, kteří zde časem získali dominanci a vyvinuli se v lidi. A pak teprve nabraly věci tu pravou dynamiku.
Základní a obecné informace o oligarchismu
Slova oligarchie, oligokracie či oligarchismus mají svůj původ v řečtině. Řecky psáno Ὀλιγαρχία se dá rozložit na slova óligon, což znamená málo, a archó, tedy panovat. Jedná se o nedemokratickou formu vlády elitní menšiny obyvatelstva. V této vládě patří politická moc pouze hrstce prominentních osob, které vládnou téměř bez jakékoliv kontroly širší společnosti. Termín oligarchie se používá také pro označení státního celku, v němž je tento typ vlády uplatňován. [1]
Bohatí vládnou světu už od dob, kdy vznikaly a svůj vliv získávaly peníze. Není tedy překvapivé, že nejstarší zmínky o oligarchii pochází ze starověkého Řecka. Pokračování textu „Základní a obecné informace o oligarchismu“
Machiavelliho Vladař
Pojem klasická literatura je velice obsáhlý – nedá se přesně říct, co všechno sem můžeme zařadit. Jistým “ukazatelem významu” může být, že se kniha dostala na seznam středoškolské maturitní četby, byť to sama za příliš důležité nepovažuji. Ale člověk by čekal, že na tomhle dlouhém seznamu budou knihy, které čtenáři něco přinesou – nejen v době, kdy jsou napsány, nýbrž kdykoliv v budoucnosti. Že zde najdeme knihy, ke kterým se můžeme vracet, když se snažíme pochopit svět. Kolik z vybraných děl splňuje toto kritérium, to si netroufám tvrdit. Myslím ale, že Vladař sem patří jednoznačně.
Měli by být komunisté zakázáni?
Včera slavila Komunistická strana Čech a Moravy nenápadné výročí 28 let od svého založení 31. března 1990. Ve skutečnosti se nejednalo ani tak o založení nové strany, jako o definitivní rozpad Komunistické strany Československa. Proč vznikla až po sametové revoluci a proč vůbec existuje? A podle jakého klíče smějí vznikat politické strany?
Stát v roli teenagera: uprchlické kvóty a jak moc se může ohnout páteř průměrného poslance ANO?
Je to tak. Ač je náš stát věkem již starší, než aby se objektivně mohl nazývat náctiletým, nepřipomíná chování jeho, ani našich čelních představitelů nic jiného než hormony nasáklého, proti rodičům a autoritám rebelujícího mladého sprosťáka. Jak konkrétně?
Blechy české společnosti
Každého z nás občas něco kousne. Tu komár, tu blecha, tu klíště. Většinou z toho nic není, naskočí pupenec a během pár dní je pryč. Občas se ale může stát i něco horšího. Někteří hmyzáci přenáší choroby a z malého kousnutí pak můžou být velice nepříjemné následky.
