Jak Dubček podepsal Pendrekový zákon

Dne 22. srpna 1969 bylo předsednictvem Federálního shromáždění přijat zákonné opatření, které legitimizovalo dosud nelegální prostředky nutné k “ochraně a upevnění režimu v Československu”. Po událostech roku 1968 a výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1969 to KSČ považovala za nezbytné. Nejhorší na tomto perzekučním zákoně bylo ale to, kdo jej podepsal.

Alexandr Dubček během Pražského jara. Zdroj
Pokračování textu „Jak Dubček podepsal Pendrekový zákon“

„On byl duševně nemocný, normální člověk by to neudělal.“ – Úvaha o významu oběti Jana Palacha

O Janu Palachovi a jeho činu se v posledních měsících mluvilo téměř všude. Zásluhu na tom asi má také uvedení filmu „Jan Palach“ loni v létě a právě připomínané výročí jeho úmrtí. Měla jeho oběť nějaký smysl? A jaký?

Zdroj fotografie

Pro velkou část osob, s nimiž jsem na toto téma diskutovala, je odpověď jednoznačná – Palach nebyl normální a svým činem nikomu nepomohl. Jenže co znamená být normální? Umět se přizpůsobit době, která si říkala normalizace? Jsou zoufalost a pocit bezmoci opravdu duševní poruchou?

Pokračování textu „„On byl duševně nemocný, normální člověk by to neudělal.“ – Úvaha o významu oběti Jana Palacha“

“Jakákoliv realita má v sobě skrytou absurditu.”

Divadelní hry Václava Havla vám jistě nejsou neznámé. Jeho jednoaktové hry, takzvané “vaňkovky” budily pozornost kdysi, když byly poprvé vydány a hrány, a vzbuzují ji i v současnosti. Co je vlastně na nich tak hodnotné, pomineme-li identitu jejich autora? Koneckonců Václav Havel byl v době, kdy tyto hry psal, ne snad neznámým, ale určitě ne proslulým dramatikem. Respektive psancem komunistického režimu. Pokračování textu „“Jakákoliv realita má v sobě skrytou absurditu.”“