Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

Kdo jsme, kam směřujeme? Mladí lidé se těmto otázkám nevyhnou, ať už vyrůstají v jakékoliv době. V životě každého z nás se zkrátka jednoho dne vynoří myšlenka, jak jsme se sem dostali, kdo zapříčinil to, že se společnost ubírá tím či oním směrem, a jestli máme plout po proudu nebo se snažit změnit to. A právě pro takové chvíle napsal Pavel Tigrid, jedna z nejvýraznějších českých exilových osobností dvacátého století, kapesního průvodce.

Pokračování textu „Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu“

„On byl duševně nemocný, normální člověk by to neudělal.“ – Úvaha o významu oběti Jana Palacha

O Janu Palachovi a jeho činu se v posledních měsících mluvilo téměř všude. Zásluhu na tom asi má také uvedení filmu „Jan Palach“ loni v létě a právě připomínané výročí jeho úmrtí. Měla jeho oběť nějaký smysl? A jaký?

Zdroj fotografie

Pro velkou část osob, s nimiž jsem na toto téma diskutovala, je odpověď jednoznačná – Palach nebyl normální a svým činem nikomu nepomohl. Jenže co znamená být normální? Umět se přizpůsobit době, která si říkala normalizace? Jsou zoufalost a pocit bezmoci opravdu duševní poruchou?

Pokračování textu „„On byl duševně nemocný, normální člověk by to neudělal.“ – Úvaha o významu oběti Jana Palacha“

9 výročí, která si připomeneme v roce 2019

Už loni jsme psali o osudových osmičkách a okamžicích, na která by se v roce 2018 nemělo zapomínat. Internet je takových článků plný, koneckonců data s devítkou na konci letopočtu si může každý dohledat během pár minut sám. Není však výročí jako výročí. V tomto článku se můžete dozvědět něco o devatero událostech, které jsou dle našeho zaujatého pohledu zajímavá a hodná připomenutí.

Zdroj: Wikimedia Commons

Pokračování textu „9 výročí, která si připomeneme v roce 2019“

Jak to chodí na dějepisných soutěžích

Ve čtvrtek 22. listopadu se konalo celostátní kolo dvacátého sedmého ročníku Dějepisné soutěže gymnázií pořádané Gymnáziem Cheb. V budově Západočeské univerzity se proto sešlo sedmdesát pět tříčlenných týmů, které postoupily z dubnových krajských kol. Ale nejen ti – jako čestní hosté zde vystupovali politici, senátoři, historici a jiné zajímavé osobnosti, které, jak jinak, měly v průběhu dne prostor promluvit ke studentům. Co jsme se dozvěděli a co si z toho všeho odnést?

zdroj: Dějepisná soutěž gymnázií

Pokračování textu „Jak to chodí na dějepisných soutěžích“

Prezidenti za mřížemi

Dnes by své dvaaosmdesáté narozeniny oslavil Václav Havel, bývalý disident a pozdější prezident Československé a České republiky. Havel je pro mnohé symbolem Česka jako demokratického a vyspělého státu, podobně jako třeba Tomáš Garrigue Masaryk (a snad do jisté míry i Edvard Beneš).

Zdroj: Lidovky.cz

Pokračování textu „Prezidenti za mřížemi“

Podíl Československa na Mnichovské dohodě

Pro český národ i stát je do značné míry definující období první republiky. Tehdy poprvé po několika stech letech měli Češi možnost vládnout si sami bez nutnosti brát ohled na to, co si myslí ve Vídni. Zároveň byli v této době v čele státu politici, kteří se o vznik Československa významně zasadili. Úspěšné založení státu s Prahou jako hlavním městem se podařilo i díky účasti Čechů v bojích první světové války.

Podíváme-li se dnes na posledních sto let, nenajdeme jiné historické období, na které by se dalo dívat pozitivně. Sametová revoluce stále není dost daleko na to, abychom ji prohlásili za čistý dějepis a stále existuje mnoho Čechů, kteří rozporují její pozitivní dopad. Období socialismu pak označují pozitivně jen ti nejzatvrzelejší komunisté, dobu protektorátu Čechy a Morava si možná bude chválit fašista přející svým spoluobčanům jen to nejhorší.

Mostecká stávka

První republika je však obdobím čistým. O její vznik se zasloužila odvaha Československého národa a v jejím čele stáli ti nejschopnější politici. Díky tomu bylo Československo dobrem, které nám bylo po takovou dobu odpíráno.

Vědomi si tohoto břemene, Čechoslováci se chovali vždy vzorně a stát o své občany láskyplně pečoval. Až pak se z ničeho nic Němci v pohraničí začali fašizovat. Ne, tak jednoduché, jak se někdy může zdát, to opravdu nebylo.

Ti z nás, pro které historie skončila v deváté třídě ZŠ, se nikdy nedozví kontext této situace a Československo budou vnímat jako oběť, která nikdy neudělala nic špatně, krom toho, že neměla dost zbraní na obranu před sousedy snažícími se ji roztrhat na kousky. Sudetské Němce pak budou vnímat jako zrádné krysy, s nimiž se nám po druhé světové konečně podařilo zatočit. Jak už to tak bývá, ta situace tehdy byla o něco komplikovanější a méně čistá – šlo totiž o politiku.

Pokračování textu „Podíl Československa na Mnichovské dohodě“

Mělo Československo smysl?

Když připravuji článek na nějaké historické, ale i politické téma, snažím se přistupovat k němu zodpovědně. Informace vyhledávám už dlouho před tím, než sepisuji samotné odstavce, svůj názor si vytvářím na základě čtení literatury a sledování dění ve společnosti. A právě o jednom literárním zdroji bych ráda napsala dnes.

Zdroj: Vlasta Řenčová

Pokračování textu „Mělo Československo smysl?“

Oligarchismus v české společnosti 1. část

Rakousko-britský filosof Karl Popper[1] označil v roce 1945 Československo, které vybudoval Masaryk, za jeden z nejlepších a nejvíc demokratických států, které kdy existovaly. Po několika desítkách let pronesl, že Československo „bylo nade všechnu pochybnost nejotevřenější ze všech společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa.“ Musíme se však zamyslet nad tím, jak vnímal on situaci tehdy a jak ji my vnímáme dnes. A samozřejmě nesmíme vynechat názor samotných obyvatel Československa za první republiky a fakta, která si s výroky liberálního filosofa a vědce trochu protiřečí. Pokračování textu „Oligarchismus v české společnosti 1. část“

Základní a obecné informace o oligarchismu

Bohatí a chudí, zdroj: newmatilda.com

Slova oligarchie, oligokracie či oligarchismus mají svůj původ v řečtině. Řecky psáno Ὀλιγαρχία se dá rozložit na slova óligon, což znamená málo, a archó, tedy panovat. Jedná se o nedemokratickou formu vlády elitní menšiny obyvatelstva. V této vládě patří politická moc pouze hrstce prominentních osob, které vládnou téměř bez jakékoliv kontroly širší společnosti. Termín oligarchie se používá také pro označení státního celku, v němž je tento typ vlády uplatňován. [1]

Bohatí vládnou světu už od dob, kdy vznikaly a svůj vliv získávaly peníze. Není tedy překvapivé, že nejstarší zmínky o oligarchii pochází ze starověkého Řecka. Pokračování textu „Základní a obecné informace o oligarchismu“