Jak Češi podcenili význam Pittsburské dohody

Dnes si připomínáme ne tak osudovou, přesto pro vývoj naší společnosti důležitou osmičku. Přesně před sto lety – 30.května 1918 – byla totiž v Pittsburghu (USA) podepsána takzvaná Pittsburská dohoda. Proč byla důležitá?

Pokračování textu „Jak Češi podcenili význam Pittsburské dohody“

Machiavelliho Vladař

Pojem klasická literatura je velice obsáhlý – nedá se přesně říct, co všechno sem můžeme zařadit. Jistým “ukazatelem významu” může být, že se kniha dostala na seznam středoškolské maturitní četby, byť to sama za příliš důležité nepovažuji. Ale člověk by čekal, že na tomhle dlouhém seznamu budou knihy, které čtenáři něco přinesou – nejen v době, kdy jsou napsány, nýbrž kdykoliv v budoucnosti. Že zde najdeme knihy, ke kterým se můžeme vracet, když se snažíme pochopit svět. Kolik z vybraných děl splňuje toto kritérium, to si netroufám tvrdit. Myslím ale, že Vladař sem patří jednoznačně.

Zdroj: Vlasta Řenčová

Pokračování textu „Machiavelliho Vladař“

Vlasovci – kolaboranti, nebo hrdinové?

Dnes slavíme státní svátek – Den vítězství. Už od víkendu si nostalgicky připomínáme Pražské povstání a obecně konec druhé světové války, osvobození Československa a s tím spojené i významné osobnosti a jejich činy. Internet zase rozvířily diskuze o tom, jestli nás osvobodili Američané nebo Sověti. Koněva natřeli narůžovo. Zeman vyznamená generály. A jelikož není výročí konce války v Evropě žádným kulatým číslem, probíhá všechno v zaběhnutých kolejích – proč to nezměnit a nepopovídat si o Vlasovcích.

Vlasovci na Smíchově. Zdroj

Pokračování textu „Vlasovci – kolaboranti, nebo hrdinové?“

O Pavlu Wonkovi, jeho životě a posmrtné slávě

Co člověk, to samostatná dějinná kapitola. Že historie není černobílá, víme všichni už dávno. Občas – v poslední době až podezřele často – se však setkávám s případy, u nichž je velmi těžké uspořádat myšlenky a vytvořit názor, který by kalkuloval se všemi fakty i domněnkami. 26. dubna 1988 v odpoledních hodinách zemřel v důsledku špatného zdravotního stavu politický vězeň Pavel Wonka. Osobnost, o které se nedá říct, kým vlastně byla.

Zdroj

Pokračování textu „O Pavlu Wonkovi, jeho životě a posmrtné slávě“

Fungoval by socialismus s lidskou tváří?

4. dubna (respektive 5.dubna) jsme měli výročí schválení Akčního programu Ústředního výboru Komunistické strany Československa v roce 1968. 10. dubna otisklo celé znění Dubčekova Akčního programu Rudé právo a v průběhu tohoto jarního měsíce se k němu vyjadřovali spisovatelé, novináři, politici, osobnosti – ale především se podle něj začala řídit vláda. Alespoň na krátko.

Alexandr Dubček během Pražského jara. Zdroj

Pokračování textu „Fungoval by socialismus s lidskou tváří?“

Měli by být komunisté zakázáni?

Včera slavila Komunistická strana Čech a Moravy nenápadné výročí 28 let od svého založení 31. března 1990. Ve skutečnosti se nejednalo ani tak o založení nové strany, jako o definitivní rozpad Komunistické strany Československa. Proč vznikla až po sametové revoluci a proč vůbec existuje? A podle jakého klíče smějí vznikat politické strany?

Zdroj

Pokračování textu „Měli by být komunisté zakázáni?“

O tom, jak se dá historie interpretovat podle vlastních potřeb

Historie patří k tomu druhu vědních oborů, které sice pracují s celou řadou faktů, spoustu věcí si ale můžeme, někdy také musíme domýšlet. A tak se stává, že používáme vlastní dějiny jako velmi silnou zbraň, argument ospravedlňující naše jednání.

Zdroj

Pokračování textu „O tom, jak se dá historie interpretovat podle vlastních potřeb“

Jak Rusko ke komunismu přišlo aneb ukončení války na východní frontě

První světová válka byla po dlouhé době prvním velkým konfliktem, který poznamenal nejen celou Evropu, ale také celý svět. Co hůř – válka, které se také říká zákopová, překonala všechny předchozí svou krutostí, nečestností, počtem obětí a množstvím vynalezených zbraní a smrtících prostředků. Při vědomí toho všeho nás ani nemůže překvapit, že už po třech letech jí měli všichni přímí i nepřímí účastníci dost a přáli si mír. V Rusku se ho prostý lid dočkal o něco dříve, i když s nedozírnými následky na několik následujících desetiletí.

Fotka z mírového jednání v Brestu Litevském mezi Německem, Rakouskem a Ruskem. Zdroj

Pokračování textu „Jak Rusko ke komunismu přišlo aneb ukončení války na východní frontě“

Jak si uzurpovat statní moc

Andrej Babiš
Andrej Babiš, Zdroj: David Sedlecký, Wikipedia

Asi málokdo mohl v posledních několika dnech minout všudypřítomné články připomínající komunistický puč v roce 1948. Kromě připomínek, jak že se to vlastně tehdy semlelo, kdo všechno na to doplatil a kde bychom mohli být, kdyby se tehdejší Čechoslováci o osud svého státu zajímali, jsme také mohli číst často smělé, avšak také velice nekonkrétní spekulace o podobnostech s dnešní situací. Pojďme si to trochu konkretizovat a najít spojitosti.

Pokračování textu „Jak si uzurpovat statní moc“

Proč ministři nekomunistických stran nebyli blbí?

V těchto dnech si připomínáme sedmdesáté výročí Vítězného února. Dříve to byl jeden z nejdůležitějších komunistických svátků, dnes slouží 25. únor jako vzpomínka i varování před totalitními režimy. Prezident Zeman zmínil v jednom ze svých lednových projevů, že ministři, kteří v únoru 1948 podali demisi, byli blci. V tomto článku se toto tvrzení pokusím vyvrátit.

Vítězný únor se za dob komunismu slavil jako státní svátek. Zdroj

Pokračování textu „Proč ministři nekomunistických stran nebyli blbí?“