„Já na žádný fake news nevěřím!“

S fake news se roztrhl pytel. A to myslím na obou stranách barikád – na jednu stranu tu zkreslené nebo nepravdivé zprávy existují a umí slušně zmanipulovat dav, na druhou stranu se o tom ví a mluví na každém rohu (aspoň na těch rozích, kolem nichž chodím já). Jenže otázkou je, jestli je zrovna literatura vhodnou zbraní proti nim.

Co jsou fake news? Falešné zprávy. Ne nutně zcela nepravdivé. Můžou se opírat o skutečnou událost, zabalí se však do subjektivních tvrzení a citově zabarvených slov. Podtrhnou ty momenty události, které mají vyvolat reakci, znevýrazní ty, které se jim nehodí do krámu. Vlastně je úplně přirozené na svět nahlížet svýma očima a filtrovat fakta tak, aby pasovala do našeho názorového spektra. Problém nastává, když se realita začne zkreslovat i v médiích, která by měla zůstávat objektivní. To, že šíří fake news, běžný čtenář samozřejmě nemusí zjistit tak snadno.

Nemůžu říct, jestli je kniha „Nejlepší kniha o fake news“ opravdu nejlepší. Četla jsem jen ji. Je krátká, stručná, jasná. Vysvětluje, co jsou to dezinformace, fake news, pojednává o historii médií a manipulace s informacemi. A samozřejmě se snaží podat čtenáři i pár návrhů, jak s nepravdou a lží na internetu (nebo prostě v médiích obecně) bojovat. Samozřejmě je nejúčinnějším nástrojem k tomu ověřování informací, čtení vícero různých zdrojů a trocha kritického myšlení.

Kniha se mi líbila, to jo. Nepřinesla mi mnoho informací, které bych předtím nevěděla, ale z toho ji vinit nemůžu. Jenže si připadám trochu absurdně – přečetla jsem si kapitolu o sociálních a mediálních bublinách. Prostě o tom faktu, že když jste obklopeni lidmi se stejným názorem nebo několika médii, která sledujete a jimž důvěřujete, prostě u toho tak zůstanete, máte pocit, že je všechno v pořádku a že váš názor sdílí i ostatní (vlastně většina, žejo).

Jenže to je možná ten kámen úrazu. Média, jimž důvěřuji já, varují před fake news a dezinformacemi. Já a další čtenáři těchto médií tedy víme o problému a třeba si přečteme i tuhle knihu nebo se podíváme na nějaký dokument, protože nás problematika zajímá, nechápeme, jak lidé můžou věřit tomu, že EU zakáže „Ř“a tak. Jenže jsme pořád v naší sociální bublině. Ujišťujeme se o tom, jak jsou fake news špatná věc a jak to ohrožuje demokracii.

No jo, ale co všichni ti čtenáři Parlamentních listů, Blesku, diváci TV Barrandov a voliči populistů a Zemana? Jsou to hlupáci, ignoranti, ovce? Vlastně ne tak docela. Může za to prostě jen fakt, že jsou zalezlí ve svých bublinách. Mají problémy. Nemají čas a chuť pídit se po dalších informacích. Natož číst knížky o něčem, čemu nevěří. Nemůžete jim problém ukázat na nich samotných, protože se budou bránit a ještě víc se proti případné osvětě obrní. Rozhodně si nepřečtou Nejlepší knihu o fake news, která kritizuje Trumpa, Rusko a zesměšňuje fake news ohledně EU. Protože oni sice nemusí mít pevný názor o nějakém politikovi, je jim jedno zahraniční směřování Česka, ale nesmířili se s tím, že důchody jsou malé, vzdělání důležité a pomazánkové… jen pomazánkové.

Co říct na závěr? Jestli mi tahle kniha něco dala, tak pocit, že co se osvěty týče, nesmím si klást moc velké nároky. Prostě asi babičku nepřesvědčím o tom, že komunisti jsou zlo a že Babiš sice přidá důchodcům, ale sebere to někde jinde. Nemůžu někoho, kdo mluví jen česky a pár slov anglicky, nerad cestuje a už vůbec ne v zahraničí, přesvědčovat o výhodách volného pohybu v rámci Schengenu. A pokud někdo tvrdí, že „Zeman je pro lidi“, pak bych po pár argumentech, abych předešla zbytečné hádce, možná měla vzdát snahu o obhajobu „toho druhýho, kterej beztak nosí ty brejle jen na ozdobu“.

Pořád věřím, že se světem, demokracií a lidstvem to nepůjde tak moc doháje. Jen se bojím, že to nebudu já, kdo vyvede „slepé z temnoty“ a ukáže jim „správnou cestu“. Protože nic takového stejně neexistuje.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *