Life Is Strange – hra i pro nehráče

O hře jsem ještě nikdy nepsala. Možná to bude tím, že jsem za svůj život hrála jen několik her, o nichž by se napsat dalo – většina ale běžela v prohlížeči a jednalo se o stolní hry založené na vědomostech nebo o skákačky a v raném věku samozřejmě i oblékání panenek a psů. Nakonec jsem místo v hráče vyrostla v knihomola, ale ani teď jsem hraní nechtěla říct definitivní ne. A tak jsem si zahrála Life Is Strange – neobvyklou hru s napínavým příběhem a skvělými postavami.

Jsem zvyklá psát o knihách a tuším, co do takového článku napsat, aby potenciálního čtenáře nalákal k přečtení daného titulu. To samé bych ale rozhodně nemohla říct o většině her, protože jednoduše nevím, jaké existují druhy her a jaké by měla mít hra vlastnosti, aby uspokojila širší veřejnost i náročného jednotlivce. Ale Life Is Strange (česky „Život je zvláštní“) nepatří k typickým hrám a svým obsahem je knize či filmu dost podobná. Rozdíl spočívá v tom, že tady můžete rozhodovat za hlavní hrdinku a spoluvytvářet její příběh.

Hra má celkem pět epizod, jimiž nás provází studentka Max Caulfield. Blíže ji poznáme až v průběhu děje, už na začátku se o ní dá ale leccos říct – ráda fotí polaroidem, je stydlivá a ne úplně oblíbená, záleží jí na svých nejbližších a, možná to nejdůležitější, umí se vracet v čase. Toho dne, kdy svou zvláštní superschopnost objeví, se stane několik dalších neobvyklých a velice důležitých věcí – znovu potká svou dávnou kamarádku Chloe, má vizi o destruktivním tornádu nad městečkem Arcadia Bay a zaplete se do stínových her školního podsvětí, když začne pátrat po osudu zmizelé Rachel Amber.

Hráč má na výběr, pokud jde o to, kolik se toho chce o kom dozvědět. Můžete se rychle hnát kupředu čelit každému rozhodnutí, které vás Max přiměje učinit (od toho, co bude k snídani, až po to, jestli spácháte zločin). Někdy se ale vyplatí být pozornější – číst všechno možné, k čemu máte očima Max přístup. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám bude hodit, že jste si přečetli tamten letáček, nahlédli do fotoalba té spolužačky nebo se zastavili na kus řeči s onou osobou. A věřte, že v tom rozdíl skutečně je.

Ačkoliv lze tuto hru považovat za odpočinkovou, nedá se říct, že by byla úplně zaměnitelná s knihou. Pokud rádi čtete a prožíváte příběhy, nabízí Life Is Strange jedinečnou příležitost. Hlavní postavy spolu často mluví, dialogy bývají nezřídka doplněny skvělou hudbou a po grafické stránce vás hra také jistě zaujme. Chvíle pohody ale pravidelně narušují náročné situace, s nimiž si Max musí poradit. Budete hledat, vyrábět, nervovat se, nestíhat, vracet se v čase zpátky a to samé pořád dokola, dokud nesplníte svůj úkol. Nebudu lhát – někdy se zapotíte, ale zvládnete to poměrně rychle, někdy budete naštvaně bloudit a vztekat se, protože se vám pátrání nebude dařit. Výhodou téhle hry je, že téměř vždy můžete vrátit čas.

Slovo téměř hraje důležitou roli. Některé činy sice můžete odčinit a zkusit to znovu, kolikrát chcete, někdy však nebudete mít na výběr. Ať se rozhodnete pro cokoliv, vaše jednání bude mít svůj důsledek. Řeknete pravdu, nebo budete lhát? Půjdete doleva, nebo doprava? Nebo třeba rovně? Pokud tuto hru hráli vaši přátelé, můžete si na konci každé epizody porovnat vzájemná rozhodnutí – někdy se pobavíte, že jste oba zapomněli zalít květinu, někdy vás překvapí, jak odlišný spád váš příběh na základě několika rozdílných rozhodnutí nabral. Tyto statistiky si můžete porovnat také s globálním průměrem.

Jediné, co bych hře vytkla, byly dvě dějové roviny a s tím související náročnost celého příběhu. Na jedné straně tu máme příběh Max a Chloe, které společně pátrají po zmizelé Rachel a odhalují, co všechno se ve městečku (nebo spíš pod jeho povrchem) děje. Druhou rovinu tvoří Maxiny apokalyptické vize, kdy stojí u majáku nad Arcadia Bay a pozoruje, jak je město ničeho obrovským tornádem. Hráč si po celou dobu klade otázku, jestli spolu tyto dva příběhy souvisí a čeká, kdy se konečně propojí. Sama za sebe musím přiznat, že jsem na konci byla trochu zklamaná, protože jsem možná čekala něco jiného, ale tím nechci říct, že by hra měla špatný závěr.

Hra Life Is Strange je určena osobám nad sedmnáct let, protože obsahuje hodně násilí, užívání alkoholu a omamných látek, spoustu vulgarity a krve. Tak to stojí na oficiálních stránkách. Nemohu to sice porovnávat s jinými hrami, ale nemyslím, že by hra výše uvedených prvků obsahovala až nadbytek. Naopak si myslím, že vezmeme-li v potaz vývoj příběhu, autoři zvolili opravdu mírné prostředky.

Life Is Strange vyvinul DONTNOD Entertainment a vydalo ji studio Square Enix, na Steamu se objevila v roce 2015 a nainstalovat si ji můžete jak na Windows, tak na Linux a na Mac. Výchozím jazykem je samozřejmě angličtina, ale můžete si však zapnout titulky v několika světových jazycích (ne, čeština tam není). Až na výjimky hodnotí uživatelé tuto hru velmi pozitivně, snad i proto se hra dočkala pokračování (vlastně se jedná o prequel) a druhého dílu, který na první nenavazuje.

Pokud nejste zkušený hráč a chtěli byste si hraní vyzkoušet, možná bude Life Is Strange tou správnou volbou. Ale i pokud už máte něco odehráno, nabízí vám Max Caulfield příjemných dvacet (a více) hodin dobrodružství.

PS: První epizodu si můžete nainstalovat zdarma. Celý balíček pěti epizod na Steamu momentálně zakoupíte s 85% slevou – tedy za necelá tři eura.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *