Jak udělat z komára velblouda aneb haló efekt nejen u nás

Před osmi lety zasáhlo severovýchodní pobřeží Japonska zemětřesení a tsunami. Ačkoliv jsou na to Japonci asi zvyklejší než zbytek planety, stalo se tehdy něco, co nikdo nečekal. Došlo k havárii v jaderné elektrárně Fukušima, několika výbuchům a všeobecné panice.

zdroj

Ačkoliv nerozumím jaderné energetice a jejím problémům, jistě nejsem jediná, kdo se pozastavuje nad následným společenským vývojem. Po tragédii ve Fukušimě jakoby celý svět začal pochybovat o jádru jako zdroji energie, kterou jednadvacáté století tolik potřebuje. O několik měsíců poté prohlásila vláda Angely Merkelové, že Německo bude utlumovat činnost jaderných elektráren s cílem je všechny do roku 2022 uzavřít.

Dřív jsem si myslela, že Německo si to asi může dovolit, že mají přece spoustu energie z větrných či solárních elektráren. Mám podezření, že spousta Němců tomu věří a že spolu s tříděným odpadem a podporou cyklistů a právě obnovitelnými zdroji energie razí cestu Evropě. Ale ačkoliv mám jinak Německo opravdu ráda, tady mi visí jeden velký otazník. Zatímco v devadesátých letech se postupně omezoval či rušil provoz v tepelných elektrárnách, po roce 2011 získal tento průmysl zase významné slovo. Nové výstavby, dovoz uhlí přes půlku Evropy a konečně samotné spalování asi nebude o nic ekologičtější, přesto tento krok Německo podstoupilo. Kvůli bezpečnosti? Nebo kvůi lobbystům? Kdo ví.

Smutné výročí fukušimské havárie však nemělo být jedinou náplní mého výkřiku. Jen mi to připomnělo, že podobnou, byť uznávám, že zároveň docela odlišnou situaci jsem nedávno zažila zas.

„Vlaky se srazily.“

„Vlak projel návěstidlo.“

„Provoz nádraží byl na dvě hodiny omezen, cestující evakuováni.“

Ano, v posledních týdnech slýcháme tyhle zprávy každý den. Chvilku to bylo úsměvné, co to zas ty České dráhy dělají, pak trochu alarmující – není to už příliš? Situace získala takovou vážnost, že se dostala do prvních minut večerních zpráv a na titulní stránky (minimálně internetových) novin. A samozřejmě se rozpoutala bouřlivá diskuze. O tom, že železnice je nebezpečná. O tom, že strojvedoucí jsou nezodpovědní. O tom, že železniční dopravě není radno důvěřovat.

Ač mi to připadalo směšné, opravdu se najdou tací, kteří po vyslechnutí zprávy o tom, že se deset lidí při srážce vlaků na nádraží zranilo, prohlásí, že silnice je bezpečnější. Potřebuje to vůbec nějaký komentář? Stačí se podívat na statistiky (nejen české, ale téměř jakéhokoliv státu) a člověk má jasno. Železnice je bezpečnější. Ano, nehody se stávají, třeba i několikrát denně. Dochází k poruchám, někdo něco přehlédne, pokazí, na vině může být počasí nebo zfanatizovaný důchodce. Ale i přesto je šance, že cestou vlakem zemřete nebo se vážně zraníte, téměř nulová. (Rozdíl samozřejmě je v údajích, kolik lidí skočí ročně pod vlak, což železniční dopravu také komplikuje, ale myslím, že je to trochu jiný druh problému.)

Porovnávat bezpečnost železnic a silnic s haváriemi jaderných elektráren je asi troufalé. Ale nabízí se to. Pokud vlády jednotlivých států úmyslně nezamlčují havárie v jaderných elektrárnách tak jako bývalí soudruzi z východu, pak stačí pár vteřin na Googlu a zjistíte, že byste je možná spočítali ve dvojciferných výsledcích.

O některých problémech se prostě už tolik nemluví. Že denně někdo zemře na silnici, ohrozí na životě desítky dalších lidí a zkomplikuje už tak komplikovanou dopravní situaci v půl osmé ráno, o tom už nás média moc nezpravují. Je to normální. Že ovzduší kolem uhelných elektráren je znečištěné a způsobuje řadu zdravotních problémů, které plíživě mohou dolehnout na každého, že těžba uhlí (nebo dnes spíš lignitu) poznamenává krajinu i společnost.

Nic není dokonalé a každý postup, každý způsob, každá technologie s sebou přináší rizika. Každé rozhodnutí má svou váhu. Panika však nikomu neprospěje. Z komára prostě velbloud nikdy nebude. Pořád jen ten hnusný hmyzák nacucaný naší krví, kterého ale můžeme plácačkou sprovodit ze světa a nadále fungovat.

zdrojové odkazy jsou rozmístěny v článku

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *