9 výročí, která si připomeneme v roce 2019

Už loni jsme psali o osudových osmičkách a okamžicích, na která by se v roce 2018 nemělo zapomínat. Internet je takových článků plný, koneckonců data s devítkou na konci letopočtu si může každý dohledat během pár minut sám. Není však výročí jako výročí. V tomto článku se můžete dozvědět něco o devatero událostech, které jsou dle našeho zaujatého pohledu zajímavá a hodná připomenutí.

Zdroj: Wikimedia Commons

Narození Martina Luthera Kinga (15.1.1929)

Den narození Martina Luthera Kinga, nositele Nobelovy ceny za mír, se ve Spojených státech slaví každoročně. Předpokládám však, že při tomto kulatém výročí bude jeho osobnost připomínána mnohem více. Čechům může být problematika práv černochů v USA docela vzdálená, pro Američany to však stále představuje velice citlivé téma a můžeme nalézt mnoho drobných i více zřetelných paralel se situací v současnosti všude možně ve světě. Je dobré si připomínat, co pro otázku rovnoprávnosti lidí nezávisle na rase či společenskému postavení dokázal udělat Martin Luther King, ale ještě lepší je přemýšlet nad jeho odkazem a snažit se bojovat proti nálepkování a předsudkům tak jako on.

Mírová konference ve Versailles (18.1.1919)

První světová válka sice symbolicky skončila 11.11.1918 kapitulací Německa a abdikací rakouského císaře Karla I., doznívala však ještě celou řadu měsíců poté. Definitivní závěr představuje pařížská mírová konference, která se konala na zámku ve Versailles v prvních poválečných letech. Přizváno bylo několik desítek států z celého světa, jejich zástupci zde měli jednat o poválečném uspořádání a odškodnění. Hlavní slovo ale měly vítězné dohodové mocnosti – Británie, Francie, USA, Itálie a Japonsko. Odpovědnost za rozpoutání první světové války připadla Německu, které bylo „za trest“ zbaveno 1/3 území (hlavně ve prospěch Francie a Polska), demilitarizováno a odsouzeno platit vysoké reparace. Inu, víme, jak smutně to dopadlo, koneckonců si budeme připomínat další smutné výročí.

Mírová konference ve Versailles ale tohle nedokázala předvídat a nemůžeme ji tedy hodnotit jen špatně. Vzpomeňme na všechno dobré, co z ní vzešlo – ideály demokracie a humanismu, rozšíření západních politických systémů (parlamentní demokracie) do nově vzniklých států a vznik Společnosti národů, která měla bránit mír ve světě.

Současní členové Severoatlantické aliance. Zdroj Wikimedia Commons

Založeno NATO (4.4.1949, vstup ČR 12.3.1999)

Severoatlantická aliance vznikla na popud západoevropských států (Benelux, Francie, Británie), které se bály konfliktu se Sovětským svazem. K původnímu Bruselskému paktu z roku 1948 se přidaly také Spojené státy americké a ve Washingtonu byla 4. dubna 1949 podepsána smlouva, která slučovala západní spojence proti Stalinovi. Pomalu a jistě začínala studená válka. Reakcí na přijetí Spolkové republiky Německo do NATO v roce 1954 byl vznik Varšavské smlouvy v roce 1955.

A mimochodem, Česká republika si bude moct 12. března připomenout také kulatiny svého vstupu do NATO.

Smrt Milana Rastislava Štefánika (4.5.1919)

U zrodu Československa stáli tři muži. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik. Masaryk byl z Moravy a ke Slovákům měl velice blízko, přesto jím vytvořený československý národ vnímal i on spíše jako politický tah, jak přesvědčit západní spojence, aby povolili vznik „národního“ státu s převládajícím „československým“ národem. Beneš byl diplomat, skvělý ministr zahraničí, jeden z propagátorů důležitosti spolupráce národů v rámci SN. Ale postrádal cit pro slovenskou otázku v Československu, a Slováci dodnes dávají přednost spíš Husákovi než Benešovi. Milan Rastislav Štefánik byl skutečně Slovák, který se však s myšlenkou čechoslováctví ztotožňoval. Snad kdyby se s ním nezřítilo letadlo při návratu do nové republiky, nezrodily by se tak rychle separatistické myšlenky v hlavách proautonomních Slováků… a společné století Čechů a Slováků mohlo vypadat trochu jinak.

Pendrekový zákon (22.8.1969)

Podobně jako jiné devítkové ročníky, také rok 1969 je celý takový pochmurný, plný tragický a snadno zapamatovatelných událostí, o nichž se určitě bude mluvit. Máme tu vznik federace, upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, zostřování opatření proti opozici, opětné zavádění cenzury, zkrátka normalizaci jako vyšitou. Myslím, že jedním z nejvíce symbolických dnů roku 1969 by mohl být 22. srpen, kdy byl vydán takzvaný pendrekový zákon. Jednalo se o opatření, které opravňovalo příslušníky SNB zajišťovat veřejný pořádek a normalizaci poměrů za využití perzekuce a omezení osobních i občanských svobod. Nejsmutnější mi ale připadá, že tento zákon podepsali Dubček (předseda Federálního shromáždění) a Černík (předseda federální vlády). Zákon platil až do konce roku 1969. (Pak již byla společnost normalizována, komunisté měli vše zas pevně v rukou a nějaká zákonná opatření už pro své činy nepotřebovali.)

Druhá světová válka (1.9.1939)

Rok 1939 je pro Československo celý takový tragický. Významnými milníky je samozřejmě vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (15.3.1939) nebo uzavření českých vysokých škol (17.11.1939). Z globálního hlediska však ani zde nejde přehlížet ono zlověstné první září (které by bylo špatným dnem pro školáky a studenty tak jako tak). Den, kdy vypukla druhá světová válka. Den, který odstartoval šestiletou éru dosud nepředstavitelných událostí v lidských dějinách.

Hitler v Praze v březnu 1939

Krach na newyorské burze (24.10.1929)

Krize sem, krize tam. Potíže s ekonomikou nejsou pro svět nic neznámého, jen v devatenáctém století bylo takových období několik. Lidé pak vždycky přicházeli o práci, neměli co jíst a za co nakoupit. Pokaždé se však hospodářství po pár letech vzpamatovalo a život šel dál. Svět po první světové válce (ve dvacátých letech, po překonání poválečné krize z let 1921-1922) získal zcela jinou podobu – výrazně víc průmyslu, objem výroby se zmnohonásobil až o desítky procent předválečné výroby. Konjunktura způsobovala až závratě. Ekonomika se globalizovala, což jí k vzestupu jen pomáhalo. A zároveň to pak zapříčinilo celosvětovou krizi, když v říjnu „krachla“ newyorská burza. Zprvu se konflikt týkal jen Spojených států, během dvou let se však rozšířil do celého světa a postihl snad opravdu všechny. Jednalo se o nejrozsáhlejší, nejhlubší a nejvleklejší krizi v dějinách. Následky? Někde se s tím vyrovnali dobře, třeba ve Švédsku nebo v USA. Zlepšily se sociální podmínky dělníků, investovalo se. Mnohem výraznější dopad však měl rozmach nacionalistických ideologií – fašismu a jeho specifické nacionálně socialistické formy. Radikalizovalo se nejen nejchudší obyvatelstvo, ale také střední třída a leckdy i elity. Hledal se viník. Lidé toužili po odplatě, po odškodnění. Události nabraly rychlý spád.

Pád Berlínské zdi (9.11.1989)

Historici občas rozdělují moderní dějiny na „dlouhé“ devatenácté a „krátké“ dvacáté století. Devatenácté století datují v rozmezí 1789-1918, to dvacáté pak ohraničují roky 1918 a 1989. V tomto roce se stalo mnohé, snad každý stát v Evropě si prošel nějakými vnitřními změnami. Nejprve Polsko, pak Bulharsko, Maďarsko, NDR a nakonec i Československo. Právě události ve východním Německu jsou oslavovány celosvětově. Po statisícových demonstracích v Lipsku a Drážďanech se 9. listopadu 1989 stalo něco, co snad nikdo po takové době nečekal. Padla Berlínská zeď, která rozdělovala východní a západní Berlín, která představovala symbol studené války. Jen o rok později (3.10.1990) bylo Německo znovusjednoceno.

Menschenmassen stehen am 10.11.1989 vor und auf der Berliner Mauer am Brandenburger Tor nachdem in der Nacht zuvor die deutsch-deutschen Grenzen geöffnet wurden.

Změna ústavy ČSSR (29.11.1989)

Závěr roku 1989 si připomínáme státním svátkem 17.11., dnem boje studentů za svobodu a demokracii. Ano, tehdy na Albertově se skutečně daly věci do pohybu. V následujících dnech se společnost otřásala v základech a během několika týdnů se změnilo i to, co mnozí považovali za nedotknutelné. Skutečným krokem vpřed ale byla především změna ústavy Československé socialistické republiky z 29. listopadu 1989, kterou odhlasovalo Federální shromáždění. Byl vypuštěn článek o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti a článek o marxismu-leninismu coby státní ideologii. Právě tehdy začal proces demokratizace po právní stránce.

A co ještě stojí za připomenutí? Věděli jste, že Sovětský svaz zavedl v roce 1929 pětidenní kalendář, který měl čtyři pracovní a jeden volný den, aby se tak zefektivnila výroba a provoz podniků mohl fungovat nepřetržitě? Slavit budeme také padesát let od Armstrongova došlápnutí na Měsíc, sto let Junáka, padesát let vydávání časopisu Čtyřlístek, 150 let od otevření Suezského průplavu, 600 let od první pražské defenestrace (v podstatě počátek husitských válek) nebo 150 let od publikace periodické tabulky prvků. Někteří z nás oslaví deset let od vydání operačního systému Windows 7 a mojí sestře bude dvacet.

Přejeme vám příjemný vstup do roku 2019!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *