Jak si hrdý Čech možná naposledy přispal

Krátké zamyšlení nad tím, jak se Evropská unie rozhodla, že svěří otázku času do rukou jednotlivých států a co všechno s tím může přijít.

Zdroj: Pixabay

Letos se změna času z letního středoevropského na zimní, “ten správný”, naplánovala poměrně šikovně. Všichni, kdo v sobotu večer slavili stoleté výročí založení Československa, si tak mohli užít ohňostroj, historickou projekci na Národním muzeu a další akce, které se v souvislosti s jedním z nejvýznamnějších státních svátků roku 2018 konaly v Praze i jinde v republice. Avšak ti, kdo příliš neponocovali, případně ráno vstávali do práce, z prodloužené noci nadšeni nebyli – budili se zbytečně brzy a pak už neusnuli, dnes večer jsou unavení a bude jim chvilku trvat, než si zvyknou.

To všechno je čisté konstatování. Někomu ty už desítky let trvající změny času (letní/zimní) nevadí, někdo má vážné zdravotní problémy. Někdo je rád, že se trochu upraví světelné podmínky a ráno nezačíná pracovat za úplné tmy, jiným kazí náladu brzké stmívání. Každý si na tom zkrátka najde nějaké mínus, každý má důvod ke stížnosti. Koneckonců na počasí, případně světelné podmínky se dá nadávat pořád. 

Evropská unie si možná vzala k srdci výtky svých odpůrců z řad prostého lidu a rozhodla se, že dnes podstupujeme poslední povinnou evropsky jednotnou změnu času z letního na zimní. Rozhodnutí, jak v daném státě (členském státě EU) bude v budoucnu čas řízený, ponechala tedy na nás, respektive na našich politicích. Dostali jsme zodpovědnost, můžeme se svobodně rozhodnout. No jo, jenže to vůbec není tak jednoduché, jak to vypadalo, když jsme zrovna o tuhle svobodu stáli!

Kolik bude od příštího roku v Evropě časových pásem? Podle čeho si Češi mají vybrat? Máme se řídit Německem, naším největším obchodním partnerem a hospodářským tahounem Evropské unie? Němci prý chtějí trvalý letní čas, tj. Později se stmívá, ale také později svítá. Na Slovensku prý ale zase chtějí čas orientovaný podle slunce – zimní, současný. Padají také návrhy jako zachovat střídání časů nebo posunout to o půl hodiny.

Jako nezávislý pozorovatel se trochu směji té představě, co nastane, až se dodebatuje a definitivně ujednají nové pořádky. Sama bych byla pro zachování zimního času. Koneckonců komu v létě pomůže světlo do dvanácti, když v šest vstává do školy/práce a stejně si musí jít v rozumnou dobu lehnout? Naopak uznávám, že svítání ve tři ráno také není ideální. Vyhraněná nejsem. Jen mě do jisté míry fascinuje představa, že by každá evropská země měla hodinky nastavené o hodinu zpět či vpřed. Představa, že do blízkých Drážďan dojedu dřív, než jsem vůbec vyjela z Ústí, je opravdu komická.

Že to způsobí problém jednotlivcům, jako jsem já, to by se dalo přežít. Koneckonců kdyby to bylo rozumné, prostě bychom se přizpůsobili, no ne? Na to, že se časy střídají, si také muselo obyvatelstvo zvyknout. A šlo to. Jenže těch komplikací s dopravou, s jednáními, s dojížděním za prací do sousední země… Myslím, že vlády všech států mají důležitější věci na práci než řešit ještě umělé časové zóny.

Evropu mám ráda a souhlasím i s jejím heslem „Jednotná v rozmanitosti“. Přesto bych na tomto místě upřednostnila jednotný čas a rozmanitost v jiných záležitostech, třeba v národní kuchyni nebo péči o unikátní památky.

Zdroje:

Idnes.cz

Spiegel.de

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1 komentář: „Jak si hrdý Čech možná naposledy přispal

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *