Prezidenti za mřížemi

Dnes by své dvaaosmdesáté narozeniny oslavil Václav Havel, bývalý disident a pozdější prezident Československé a České republiky. Havel je pro mnohé symbolem Česka jako demokratického a vyspělého státu, podobně jako třeba Tomáš Garrigue Masaryk (a snad do jisté míry i Edvard Beneš).

Zdroj: Lidovky.cz

Na rozdíl od Masaryka má však velká část Čechů Václava Havla v paměti – což na jednu stranu může přízeň některých k tomuto člověku zvedat, u jiných právě jeho ne tak dávná politická rozhodnutí stále negativně rezonují. Já sama si Havlovo politické vystupování nepamatuji, zaregistrovala jsem až jeho úmrtí a následnou vlnu smutku v období Vánoc 2011. Znám ho však z fotek, televizních záznamů a z literatury a mám k němu kladný vztah i navzdory tomu, že jeho politické kroky ne vždy byly úplně správné.

Havlova osobnost ale nemá být předmětem tohoto článku. V souvislosti s připomínáním jeho života jsem si ale uvědomila jednu pozoruhodnou skutečnost. Z jedenácti českých (československých) prezidentů byli čtyři ve vězení před tím, než se stali prezidentem, jeden byl zavřen po odvolání z funkce a na jednoho byl vydán zatykač a místo něj ve vězení seděla jeho manželka. Co to vypovídá o lidech, kteří se stali hlavou státu, a co o naší zemi?

Zdroj: Lidovky.cz

Na Masaryka byl během první světové války vydán zatykač. Už v roce 1914 vycestoval tehdy univerzitní profesor do zahraničí, aby předal tajné dokumenty a získal doma těžko dostupné informace o průběhu války. Dopis od přátel, kteří jej varují před návratem do vlasti, jej zastihl v Ženevě. Tomáš Garrigue Masaryk byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za velezradu. Do zahraničí odcestoval s dcerou Olgou, jeho manželka (duševně nemocná) Charlotte s dcerou Alicí, synem Janem a Hubertem zůstala v Praze. Hubert zemřel na tyfus, Jan narukoval do armády a Alice byla několik měsíců vězněna ve Vídni. V roce 1918 byla Charlotte zbavena svéprávnosti a až do Masarykova příjezdu se léčila na Veleslavíně v sanatoriu.

Zdroj: iRozhlas

Dalším prezidentem, který zažil vězení, byl Emil Hácha. Ten nastoupil po Benešově demisi v říjnu 1938 a úřad prezidenta zastával i za Protektorátu – což mu bylo vyčítáno jako zrada. Těžce nemocného ho v květnu 1945 nechal zatknout Václav Nosek, byl dopraven z Lán na Pankrác. Ve vězeňské nemocnici podlehl následkům své dlouholeté nemoci a 27. června téhož roku zemřel.

Také Antonín Zápotocký, druhý komunistický prezident po Gottwaldovi, si prošel vězením. Při pokusu o emigraci do SSSR na počátku druhé světové války byl zatčen, uvězněn nejdříve na Pankráci, potom v Drážďanech a nakonec pobyl několik let v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po válce se stal jedním z předních mužů KSČ a zůstal jím až do své smrti v roce 1957.

Ludvík Svoboda si prošel lecčím. Za války byl významným generálem a podílel se na osvobozování Slovenska spolu s Rudou armádou. Teprve v roce 1948 vstoupil do KSČ. Původně byl ministrem národní obrany, v rámci čistek Bedřicha Reicina (a Gottwalda a Slánského) byl však funkce zbaven a vyloučili ho také z armády, spolu se stovkami dalších důstojníků. V roce 1951 byl odsouzen za sabotáž Košického vládního programu a výstavby armády podle sovětského vzoru. Propuštěn byl v roce 1952 a do důchodu odešel o pár měsíců později. V druhé polovině padesátých a první polovině šedesátých let pak fungoval v JZD ve Lhotce.

Případ Gustáva Husáka je poměrně známý. Odjakživa byl horlivým komunistou, stoupal po žebříčku funkcí vzhůru, uměl říkat lidem to, co chtěli slyšet. Jenže právě v tom spatřovali Gottwald a Široký (předseda KSS) problém, a proto byl Husák spolu s Ladislavem Novomeským a Vladimirem Clementisem odsouzen v roce 1954 na doživotí pro takzvaný buržoazní nacionalismus po vzoru Jugoslávie. Propuštěn byl po rozsáhlé Novotného amnestii v roce 1960 a během osmi let se propracoval zase na vrchol slovenské politiky.

Václav Havel byl ve vězení nebo alespoň ve vyšetřovací vazbě několikrát. V roce 1977 a 1978 za spoluúčast na vytvoření Charty 77, v letech 1979-1983 za podvracení republiky (členství ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných). Při výkonu trestu se mu zhoršilo zdraví a prodělal několik zápalů plic. Odmítl možnost emigrovat do USA, pokud nebudou osvobozeni také jeho přátelé. Několik měsíců pobyl ve vězení poté, co byl zadržen během Palachova týdne (leden 1989) a naposledy viděl vězení v říjnu téhož roku, avšak krátce na to byl propuštěn.

Ačkoliv se jedná o šest charakterově naprosto odlišných osob, jedno mají společné – všichni byli odsouzeni na základě svých politických názorů v době, která se stíháním politických oponentů vyznačovala. Můžeme o někom z nich říct, že byl odsouzen právoplatně? Můžeme se někomu z nich smát a tvrdit, že si to zasloužil?

Paradoxně největší ospravedlnění nacházím v zatykači na Masaryka, protože on skutečně zrazoval Rakousko-Uhersko. Háchovi nejvíc uškodilo, že podepsal rozdělení Československa v březnu 1939, k podmínkám, za nichž tak učinil, však přihlíženo nebylo. Zápotocký si prošel lágrem jako tisíce jiných komunistů a Svoboda skončil za mřížemi stejně jako mnoho dalších generálů. Gustáv Husák doplatil na svou ctižádost a nechuť ustoupit od svých stanovisek a podřídit se centralizované vládě KSČ, která nebrala žádné ohledy na potřeby Slovenska. A Václav Havel? Ten představuje onoho disidenta, který neutekl, který nezradil a který se neustále zastával především za lidská práva a demokratický chod státu.

Zdroj: iDnes Zprávy

Dnes hledíme na Havla s úctou snad právě proto, že všechny ty nesnáze a promarněná léta ve vězení podstoupil, aby naplnil ideály, kterým věřil, a aby pomohl vybudovat svobodné prostředí pro všechny občany. K životním rozhodnutím Miloše Zemana, současné hlavy státu, lze však naproti tomu vzhlížet jen obtížně. Jenže změnilo by se něco na jeho názorech, postojích a chování, pokud by si v osmdesátých letech odseděl týden za mřížemi?

Zdroje

BAUER, Jan. Knížata, králové, prezidenti. Přehledný průvodce. Vydání 2. Brno: Moravská Bastei MOBA, 2015. 399 stran. ISBN 978-80-243-6749-1.

KALOUS, Jan. KOCIAN, Jiří. Český a slovenský komunismus 1921-2011. Vydání 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2013. 459 stran. ISBN 978-85-8275-156-0.

PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Vydání 4. Praha: Nakladatelství Plus, 2018. 750 stran. ISBN 978-80-259-0871-6

RYCHLÍK, Jan: Češi a Slováci ve 20. století – Spolupráce a konflikty 1914-1992. Vydání 1. Praha: Vyšehrad, 2012. 668 stran. ISBN 978-80-7429-133-3.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *