Každý má právo na názor. Nebo ne?

Nedávno jsem v Respektu četla úvahu amerického politologa a publicisty Fareeda Zakaria, pravidelného přispěvatele týdeníku. Jeho článek o ohrožení demokracie samotnými demokraty ve mně vyvolal zjištění, že i já sama možná demokracii čas od času ohrožuji.

Volební plakát z Mostu…

Fareedova úvaha o tom, kdo smí co publikovat a kdo ne a jak to souvisí s demokracií, mi připomněla ještě jeden článek z Respektu. Tehdy se jednalo o rozhovor s ředitelkou vědecké knihovny v Liberci, která na poslední chvíli zrušila besedu Naštvaných matek s Petrem Hamplem o jeho nové kontroverzní knize. Chápala jsem ji, že to udělala a říkala jsem si, že sama bych na jejím místě nejspíš odmítla takovou vymývárnu mozků provozovat na půdě vědecké instituce.

Jenže to je právě ta chyba. Jak krásný by byl svět, kdyby neexistovali lidé, s nimiž na 90 % nesouhlasím? Jaká by byla nálada ve společnosti bez politiků, kteří mažou voličům populistický med kolem pusy a ukazují prstem na viníka problémů, které se nás občas týkají a občas taky ne? Kolikrát už jsem se s přáteli smála, že kdybych měla vládnout, chtěla bych být absolutní monarcha, který však bude hodný a rozumný a jeho země bude prosperovat? Připadá mi to trochu směšné a trochu děsivé, když se nad tím teď pozastavím.

Fareed Zakaria píše, že tím, že zakážeme někomu veřejně vystupovat, že nevydáme knihu, s jejímž obsahem nesouhlasíme, problém (respektive dotyčný člověk a myšlenky, které hlásá) nezmizí. Naopak se rozšíří o to rychleji, protože potlačované názory mívají často velký ohlas, zvlášť když říkají něco jinak, srozumitelněji a jednoznačněji.

Fungovala snad někdy snaha komunistických zemí umlčet kapitalistické představy o světě?“

Jenže i demokracie přece musí mít nějaké mantinely. Každý má právo na svůj názor, každý má právo svůj názor sdělit a být vyslyšen – i kdyby jen nadával na nepříznivou životní situaci. Jaké má kdo ale právo obviňovat bez důkazů druhé?

Teď zase narážím na spolek Mostečané Mostu, který severočeské město polepil plakáty s heslem „Vystěhujeme lůzu z Mostu“. Pokud si obyvatelé zvolí tento spolek v říjnových komunálních volbách, kdo rozhodne o tom, kdo má být vystěhován někam za město? Kdo vám dá nálepku lůza? Nějací pánové v kožených bundách budou chodit po čtvrtích obývaných Romy a vyhánět je pěšky z města? Co když odmítnou odejít – pohrozí jim pánové pistolí? A co z vás vlastně dělá lůzu? Šli jste opilí po městě, pobíráte sociální dávky, posloucháte hlasitou hudbu, nezaplatili jste nájem? Jste obézní, smrdíte, máte kupu dětí nebo vypadáte nějak divně? Šup s vámi do škatulky lůza. A s těmi dětmi taky, stejně z nich nic nebude.

Tenhle scénář mi připadá strašně absurdní. Vybavují se mi stránky z knih o počátcích holocaustu, jak nevinně to všechno začínalo. Četla jsem třeba příručku „Jak rozpoznat Žida“ a povím vám, bylo to skoro až vtipné – jen kdyby to zároveň nebyla předzvěst něčeho tak smutného. Jenže když se podívám na ten plakát „Vyženeme lůzu“, mám dost mrazivý pocit a prostě nechápu, jak to, že ho nemá každý, kdo se ve škole učil o druhé světové válce.

Co s problémem svobodného hlásání myšlenek a názorů? Za to, že říkáte něco, co se jiným (třeba i mně) nelíbí, byste neměli být upáleni ani vyřazeni ze společnosti. Možná by úplně nejlepší formou řešení tohoto problému byla diskuze. Diskuze je koneckonců jediným možným způsobem, jak v demokracii něčeho dosáhnout. Jenže kdo z nás je ochotný vyslechnout člověka, s nímž nesouhlasí a kterého si ani v nejmenším neváží? A lze v diskuzi dospět k závěru, který bude vyhovovat úplně všem?

Zdroje

Tiskové prohlášení ke zrušení besedy ke knize Petra Hampla v krajské vědecké knihovně

ZAKAIRA, Fareed. Ohrožení demokracie – od demokratů. Liberálové by se měli rozpomenout, proč vznikla jejich ideologie. Praha: Respekt, ročník XXIX, 38/2018. Strana 13. ISSN 977086265400038

úvodní fotka: Mostecký deník

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1 komentář: „Každý má právo na názor. Nebo ne?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *