5 knih o šedesátém osmém, které by vás neměly minout

O “přátelské pomoci”, kterou Československu poskytly před padesáti lety některé země Varšavské smlouvy, slyšíme teď neustále. Chystají se koncerty, pochody, památkové akce. Do kin přichází film o Palachovi, který je symbolem konce Pražského jara. K tehdejším událostem se vyjadřují pamětníci z řad běžných smrtelníků, ale také herci, zpěváci, politici, spisovatelé. Pokud se ale chcete o šedesátém osmém dozvědět něco víc, ověřit si, jestli máte správné informace nebo si třeba přečíst zamyšlení, jestli jsme se měli bránit nebo ne, máme pro vás několik tipů na čtení! (Symbolických pět.)

21. srpen v Liberci, zdroj: Moderní dějiny

Rok 1968 v Československu – František Emmert

Začněme takovou základní publikací, která vám pomůže se vyznat v nejdůležitějších bodech roku 1968 (potažmo 1969). Je krátká, ale poměrně obsáhlá. Najdete zde všechna důležitá jména a portréty klíčových postav Pražského jara i počátku normalizace. Odstavce, v nichž je uvedeno všechno od lednového zvolení Dubčeka až po Husákův nástup “na trůn”, jsou doplněny řadou tabulek (například s počty obětí intervence, majetkových škod, rezolucí a článků), slavných výroků, medailonků veřejně známých osobností, dobových fotografií a naskenovaných novinových článků a prohlášení. Velmi přínosné jsou také přílohy k této publikaci – cédéčko, na němž si můžete přehrát nahrávky rozhlasového vysílání a Dubčekův projev po příjezdu z Moskvy, kde poprvé hovoří o normalizaci, články novinových rozměrů, na nichž je otisknutý například manifest Dva tisíce slov v originálním znění nebo prohlášení ÚV KSČ o okupaci.

Češi a Slováci ve 20. století – Jan Rychlík

Tato publikace není čistě pouze o roce 1968, dočtete se tu o něm ale také. Navíc úplně jinak než v jiných knihách. Jan Rychlík ve své knize o vztazích Čechů a Slováků od vzniku republiky až po její zánik předkládá skutečnosti v trochu jiném světle. O čem se třeba v souvislosti s Pražským jarem moc nemluví, je otázka federalizace státu. To bylo pro Slováky velice důležité. Takže jak se vlastně stavili k reformistickému vedení, které se k československé federaci moc nemělo? A kým byl pro ně Husák? Když mluvíme o srpnu 1968, říkáme většinou jen, jak to bylo s námi, Čechy. Ale Slováků se tyto události také dotkly.

Myslet socialismus bez tanků – Matěj Stropnický

Tato kniha Matěje Stropnického (bývalého lídra Strany zelených) nese podtitul: Svoboda slova ve střed/tu zájmů československého roku 1968. V poměrně krátké publikaci uvažuje o této problematice pragmaticky a racionálně. Zrušení cenzury byl krok, který většina obyvatel ocenila a brala jako nedílnou součást procesu demokratizace. Jenže co když se k tomu všichni ti horlivci, kteří toužili vyjádřit svůj názor, neuměli postavit správně? Co když svými někdy dost ostrými slovy pomohli Moskvě utvořit si takový názor, aby sem nakonec poslala tanky? Stropnický popisuje také návrat od krátké svobody do nesvobody sedmdesátých let.

Sedm pražských dnů – Historický ústav ČSAV

Legendární “Černá kniha”, kterou vytvořili historici z Československé akademie věd bezprostředně v prvních dnech okupace, je jedinečné čtení. Pokud toužíte po opravdu autentickém zážitku a přiblížení doby, na kterou se dnes tolik vzpomíná, najdete zde oněch sedm pražských dnů (21.-27. srpen 1968) do všech podrobností. Všechny články, rezoluce, přepisy rozhlasového vysílání. Všechen odpor, na který se noviny, časopisy, fabriky, různá sdružení i jednotlivci zmohli, je zachycen na stránkách této publikace, která byla po dlouhá léta zakázána a předávala se jen v tajnosti z ruky do ruky.

Mráz přichází z Kremlu – Zdeněk Mlynář

Říká vám něco jméno Zdeněk Mlynář? Ano, je to opravdu jeden z těch politiků, kteří byli po jednadvacátém srpnu uneseni do Moskvy a byli zde nuceni k podepsání takzvaného moskevského protokolu, který v podstatě legalizoval okupaci. Je sporné, nakolik je tato kniha objektivní, ale nabízí řadu poznatků, které v jiných knihách nenajdete. Mlynář ji napsal už v exilu v sedmdesátých letech, v češtině vyšla v letech devadesátých. Píše tu o svém pobytu v Moskvě v padesátých letech, o svém životě za Novotného, o Pražském jaru a své roli v demokratizačním procesu, o únosu do Moskvy a nejistotě, která přišla po návratu do Československa. Vzpomíná na své známé, na aktéry, jejichž jména se zapsala do učebnic i na ty, kteří byli zapomenuti, přestože sehráli důležitou roli. Navíc se nejedná o odbornou publikaci, a tak se tato kniha čte poměrně lehce.

Odkud jste své informace o roku 1968 načerpali vy? A jakým způsobem si chcete toto smutné výročí připomínat?

zdroj obálek knih: Databáze knih

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *