O Hawkingovi a populárně naučné literatuře

Knihy o fyzice obvykle nečtu. Vždycky jsem si myslela, že to není nic pro mě – že tomu vůbec nerozumím a vlastně mě to ani až tak nezajímá. Pak jsem se dostala k Hawkingovi a jeho Stručné historii času a Vesmíru v kostce. Respektive ono krásné ilustrované vydání se dostalo ke mně. A během čtení jsem si uvědomila, že vyhýbat se neznámému by byla věčná chyba.

zdroj: Vlasta Řenčová

O fyziku Stephenu Hawkingovi bylo napsáno hodně. Jeho slavné knihy A Brief History of Time & The Universe in a Nutshell jsem četla přibližně v době, kdy tento geniální vědec letos v březnu zemřel. Tehdy se ve mně začala rodit myšlenka, kterou bych dnes ráda rozvedla.

Dávno minulé jsou doby renesance, kdy člověk zvládal být historik a zároveň astronom, kdy jste mohli bádat na poli lékařství i práv zároveň. Ne že dnes by to někteří nadprůměrní jedinci nebyli schopni zvládnout, ale obecně platí, že čím hlouběji postupujeme v jednotlivých vědních disciplínách, tím těžší je soustředit pozornost do více směrů. Pokud se rozhodnete studovat informatiku do hloubky, nezbyde vám čas na bádání v archivech nebo pročítání zákoníků. Situace je ale dneska taková, že ani v jednom oboru nemůžete pojmout všechny znalosti. To tvrdí i Hawking – ne každý vystudovaný fyzik rozumí problematice kvantové gravitace, a ještě méně lidí rozumělo samotnému Hawkingovi, který významně přispěl k lidskému vědění o vesmíru.

Zdá se to proto na první pohled trochu podivné, že geniální vědec, který publikoval desítky, možná stovky studií, věnoval svůj čas také psaní populárně naučných knih. Mezi ty patří právě „Stručná historie času“ a „Vesmír v kostce“. Dočkaly se opětovných vydání v mnoha jazycích, oblíbená jsou především ta ilustrovaná. Stephen Hawking v nich srozumitelně vysvětluje (pomocí obrázků, grafů, příkladů ze životních situací, ale i terminologie), jak funguje vesmír a čas v něm. Co jsou to černé díry, jak se vlastně zkoumá vesmír a jak se jednotlivé historické objevy a teorie podporují nebo vyvracejí.

Snad aby kniha dala čtenáři ještě víc, vypráví mezi výkladem o životech jednotlivých vědců i o svých osobních zážitcích – například že objevy, které učinil ve své diplomové práci, byly podníceny touhou postarat se o rodinu nebo když se vědci přeli o různé teorie a on ty své musel složitě obhajovat. Právě jistá chronologie ve vyprávění, jak postupovalo lidské vědění o vesmíru vpřed (od antiky až po současnost) dělá z knihy něco naučného, co může obyčejný člověk s pouze povrchními znalostmi fyziky pochopit a hodně si odsud odnést. Takže i když po přečtení nejspíš nebudete úplně rozumět Hawkingovým teoriím, dovedete si aspoň trochu lépe představit, co se děje všude kolem nás.

Právě zkušenost s populárně naučnou knížkou o fyzice ve mně vyvolala pocit, že je fajn jít za hranice „svého“ oboru. Že člověk je přece bytost schopná vnímat různé věci, a tak se nemusíme vyhýbat věcem, o nichž se bojíme, že jim neporozumíme. Nemyslím to tak, že by hned všichni měli znát všechno nebo se pouštět do studia něčeho, co je až tak hluboce nezajímá. Na důležitosti propojování lidských znalostí z těch mnoha oborů, v nichž bádáme, však něco je. A nepojí se jen fyzika s chemií a chemie s biologií. Biologie sahá ke geografii a ta se zas týká historie. Historie ovlivňuje naši současnost, v níž se vývojáři snaží neustále zlepšovat technologie. Nic není zcela zbytečné.

Jediný problém je v tom, že nám to tak ve škole často vykládají. Pokud vám nejde matematika, jste zrazováni od fyziky, protože si z ní bez znalosti kombinatoriky zřejmě nejste schopni nic odnést. Když v chemii nerozumíte tomu, jak fungují orbitaly, nikdo nevidí důvod, proč by vás najednou mělo zajímat, jak se zpracovává uhlí. Když vás v dějepisu začne zničehonic bavit výklad učitele nebo vás zaujme diskuze nad nějakou knihou či politickým problémem, všichni se diví. A nedej bože, abyste se chtěli hlásit na medicínu, pokud nemáte samé jedničky, ale jen holý zájem o to, zachraňovat lidské životy.

Možná by se situace mohla částečně zlepšit, kdyby ani učitelé nebyli striktně zaujati pro svůj předmět. Kdyby se snažili víc přesvědčit studenty, že znalosti z jiných oborů mají smysl, i když ve studiu daných oborů nehodláme pokračovat. Že výrokovou logiku uplatníme při studiu práv. Že historie (či objevy učiněné v minulosti) nám pomohou mnohé pochopit, ať už studujeme cokoliv.

Závěrem bych ale chtěla podotknout, že si uvědomuji, že nejvíc záleží na nás samotných. Na tom, jestli jsme ochotni vylézt z komfortních zón našeho chápání a snažit se o získání znalostí, které nám prvoplánově nejsou k velkému užitku, které nejspíš neproměníme v lepší ohodnocení u zkoušky. Které nám ale mohou pomoci porozumět lépe ostatním lidem a světu, v němž všichni žijeme.

HAWKING, Stephen. The Illustrated A Brief History of Time & The Universe in a Nutshell. Vydání 3. International Hardcover Edition, 2017. ISBN 9780385365765.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *