Cesta k oligarchismu

Pokud by nějaká neutrální entita, řekněme pro ilustraci mimozemšťan na zemském orbitě, sledovala vývoj lidstva, nejspíš by už spokojeně chroupala popcorn a pochvalovala si, jak napínavé dění se odehrává pod ní. Byla by svědkem rozvoje života, z miniaturních, pouhým okem nespatřitelných bakterií, přes obrovské ještěry až po humanoidy, kteří zde časem získali dominanci a vyvinuli se v lidi. A pak teprve nabraly věci tu pravou dynamiku.

Úvod Cesta k oligarchismu
1. část Základní a obecné informace k oligarchismu
2. část Oligarchismus v české společnosti (1/2)
3. část Oligarchismus v české společnosti (2/2)

 

Začali jako společenství sběračů, lovců, časem pak zemědělců. Objevovala se čím dál tím větší uskupení, časem se rozvinulo myšlení natolik, že se vyvinul systém, který zaručuje pokrok. Z filozofie vznikla věda, lidstvo kráčí vpřed. Ne vždy se však všichni shodnou, kterým směrem je správné kráčet.

Směr může udávat liberalismus, ale také fašismus nebo komunismus. Zatímco všechny tyto systémy slibují lidem pokrok, každý k němu přistupuje trochu jinak.

Zatímco liberalismus zaručuje všem jedincům (ale například i zvířatům) určitá základní práva, čímž omezuje svobodnou míru rozhodování společnosti, zbylé dva systémy, jakožto konzervativní extrémy, se něčím takovým nezabývají.

Komunismus je utopický systém státní správy předpokládající, že lidé dokáží vždy jednoznačně stanovit cíl, který posune společnost dál; kdo nebuduje, patří do vězení. Vznikají tak společnosti s vládou, která potřebuje samu sebe vykreslovat jako zcela geniální a vševědoucí. Jak jinak by taková vláda mohla vědět, co je pro všechny nejlepší?

Fašismus staví na vůli většiny bez ohledu na následky pro ostatní. Je jedno kolik lidí zemře strašlivou smrtí, stačí, když bude vůle lidu naplněna. Tento systém je zpravidla zneužit již při svém vzniku, kdy slouží zdatnému rétorovi, manipulátorovi davů, který dokáže většinu přesvědčit o své pravdě.

Liberalismus je moderní systém, který je však do značné míry nákladný. V okamžiku, kdy si část společnosti může dovolit něco, co druzí ne (bez ohledu na to, zda jde o nové auto nebo lék), vznikne ve zbytku společnosti požadavek na zajištění takového statku pro všechny lidské bytosti (v případě auta zpravidla méně urgentní než v případě léku). Pokud existuje dostatečná politická síla pro takové zajištění, demokratické rozhodnutí potlačí kapitalismus na vedlejší kolej a bez ohledu na výdělečnost je nový statek k dispozici všem občanům. Zde tkví  (liberály mnohdy přehlížené) riziko, že si společnost umane něco, na co nemá ekonomickou sílu.

Vynechejme komunismus jako systém zcela scestný, funkční jen za předpokladu, že využije některých prvků typických pro fašismus. Fašismus se na rozdíl od liberalismu jedinci nezabývá, jde mu o pokrok a ráj na zemi pro většinu. Nepotřebuje nic zajišťovat pro ostatní, každý se o sebe postará sám, jen zlikviduje překážky (ať už jde o chybějící dálnice nebo židovské obchody).

Komunismus a fašismus by pak měly nastolit naprostý ráj na zemi, protože však nic takového není možné, skončí to uzurpováním moci pro určitou mocenskou skupinu. Protože však extrémy jsou spíše hypotetické, často to nedojde tak daleko jako v Německu ve třicátých letech dvacátého století, ale rétorika o efektivitě a klidu k práci skončí tam, kde to její autor zrovna potřebuje. Jistým zvráceným mezistupněm mezi liberalismem a fašismem je systém, kdy se moc soustředí v rukou bohatých, případně se bohatství soustřeďuje v rukou mocných. Ti pak skutečně vládnou, ať už skrytě nebo zcela viditelně. Stávají se tak oligarchy.

Úvod Cesta k oligarchismu
1. část Základní a obecné informace k oligarchismu
2. část Oligarchismus v české společnosti (1/2)
3. část Oligarchismus v české společnosti (2/2)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *