Machiavelliho Vladař

Pojem klasická literatura je velice obsáhlý – nedá se přesně říct, co všechno sem můžeme zařadit. Jistým “ukazatelem významu” může být, že se kniha dostala na seznam středoškolské maturitní četby, byť to sama za příliš důležité nepovažuji. Ale člověk by čekal, že na tomhle dlouhém seznamu budou knihy, které čtenáři něco přinesou – nejen v době, kdy jsou napsány, nýbrž kdykoliv v budoucnosti. Že zde najdeme knihy, ke kterým se můžeme vracet, když se snažíme pochopit svět. Kolik z vybraných děl splňuje toto kritérium, to si netroufám tvrdit. Myslím ale, že Vladař sem patří jednoznačně.

Zdroj: Vlasta Řenčová

Niccolò Machiavelli byl italským politikem, filosofem, historikem a vojenským teoretikem – jako správný renesanční člověk (15.-16. století) měl zkrátka mnoho tváří. Dnes bývá často považován za zakladatele politologie a o jeho spisech se na filosofických fakultách často diskutuje.

Vladař není Machiavelliho prvotinou – a vlastně se ani nedá říct, že by to bylo dílo, které samotného autora charakterizuje. Věnoval jej rodu Medicejských, po jejichž nástupu na trůn byl zbaven veškerých funkcí v politice.

Obsah díla je poměrně známý – myslím ale, že velmi povrchně. Všichni známe citát “Účel světí prostředky”, který se čas od času hodí využít v běžném životě k popření nečestnosti našich činů. Vladař toho v sobě skrývá ale mnohem víc.

„Lidé dospívají k vytčenému cíli rozličnými cestami: jeden opatrně, druhý zbrkle, někdo násilím a jiný zas lstí, jeden trpělivostí a druhý bezohlednou rázností. Všichni mají stejnou šanci dosáhnout svého. A přesto vidíme, že když dva dělají totéž, nedopadnou stejně, anebo ačkoli jednají naprosto rozdílně, pochodí do puntíku shodně. Příčina je právě v historických okolnostech, s nimiž jednají buď ve shodě, nebo v rozporu.“ (strana 167)

Machiavelli, ač podle literátů spíše republikán, se zde obrací především na autokratické zřízení státu. Nově nastupivšímu panovníkovi uděluje rady, jak dobít a udržet zemi, jak se vypořádat s nepřáteli, jak se chovat k poddaným, komu důvěřovat a na co nespoléhat. Všechny své postřehy a názory opírá o četné příklady, které nachází v historii blízké i vzdálené, doložitelné i vybájené. Nenápadně vepisuje svůj názor, že by se italská města měla sjednotit v jeden stát, aby tak posílila a povznesla italský národ. (Katolická církev však Vladaře odsoudila na seznam zakázaných děl, a možná i proto se k této myšlence vrátili Italové až v polovině 19. století.)

Zdroj: Vlasta Řenčová

Na začátku článku jsem mluvila o přesahu díla do současnosti. Vladařovy myšlenky se na dnešní politickou situaci dají vztáhnout velmi snadno. Bohužel se ukazuje, že Niccolò Machiavelli měl pravdu a že dal víceméně přesný návod na to, jak vládnout. Někteří říkají, že se jím inspirovali Hitler či Stalin – ať je to pravda nebo ne, Vladaře z druhé světové války a komunismu vinit nemůžeme. Stejně tak nemůže tahle knížka o šestadvaceti kapitolách za to, že si přední politici u nás i jinde ve světě dobře uvědomují, jak se chopit moci a držet se u ní, jak dlouho to jen půjde. K dokázání toho mohou ostatně posloužit úryvky z knihy.

„Kolikrát byl, navzdory všem smlouvám a slibům, věrolomně porušen mír! Proto kdo chce být dobrým vládcem, musí být mazaný jako liška, musí to však umět zastřít a mást protivníka. Lidé jsou tak naivní, že rádi uvěří tomu, co slyšet chtějí.“ (strana 124)

Jak na toto dílo nahlížet? Vladař rozhodně nepodporuje mé ideály o spravedlivém světě a neříká mi, co chci slyšet. Machiavelli připouští, že poctivost není klíčem k zaručenému úspěchu, ale zároveň dodává, že přílišná podlost se rovněž nevyplácí. Na druhou stranu podává svědectví o středověké Itálii a systému, který tehdejší monarchie využívají. Porovnávání historických (více či méně ověřitelných) skutečností bohužel dokazuje, že morálka v nejvyšších vládních kruzích nikdy neznamenala mnoho. Že o dobro a mír panovníkovi nejde.

Zdroj: Vlasta Řenčová

Je těžké přiznat si, že vychytralá politika funguje v realitě spolehlivěji než upřímná snaha o lepší svět. Populistickým řečem věří lidé víc než tomu, že zítřek bude mít dvacet čtyři hodin. Lidský svět se už odnepaměti točí kolem peněz a moci.

„Ten, kdo si nevšímá reality a nechce vidět, jací lidé jsou, a staví spíše na svých přáních a představách, jak by svět vypadat měl, nedopadne dobře. A člověk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit se všem jako dobrý člověk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, kteří dobří nejsou. Proto také vladař, který se chce udržet, musí se naučit ve vlastním zájmu zachovat se někdy třeba i ne zrovna ušlechtile a přesně vědět, kdy si může dovolit dobrotu.“ (strana 112)

Vladař patří mezi knížky, které na maturitních seznamech mají své právoplatné místo. Ne že bych snad doporučovala brát si k srdci rady, které tu Macchiaveli šíří, ale minimálně se čtenář může zamyslet nad každým malým či velkým „vladařem“ a jeho politikou.

MACHIAVELLI, Niccolò. Vladař. Překlad Josef Hajný. Vydání čtvrté. Praha: Nakladatelství XYZ, 2007. 204 stran. ISBN 978-80-87021-73-6.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *