Vlasovci – kolaboranti, nebo hrdinové?

Dnes slavíme státní svátek – Den vítězství. Už od víkendu si nostalgicky připomínáme Pražské povstání a obecně konec druhé světové války, osvobození Československa a s tím spojené i významné osobnosti a jejich činy. Internet zase rozvířily diskuze o tom, jestli nás osvobodili Američané nebo Sověti. Koněva natřeli narůžovo. Zeman vyznamená generály. A jelikož není výročí konce války v Evropě žádným kulatým číslem, probíhá všechno v zaběhnutých kolejích – proč to nezměnit a nepopovídat si o Vlasovcích.

Vlasovci na Smíchově. Zdroj

Vlasovci byli za komunismu dlouho úplně tabuizovaným tématem. Ruská osvobozenecká armáda generála Andreje Vlasova se pozornosti dočkala až po rozpadu Sovětského svazu, ale ani dnes se o ní nemluví nijak výrazně. Proč?

Ruskou osvobozeneckou armádu zformoval Vlasov, sám zajatec nacistů, z ruských vojáků, kteří při přepadení Sovětského svazu padli do zajetí. Během druhé světové války uznával Stalin jen jedno heslo – buď bojujete jako Rudoarmějec, nebo ne. Jestli jste umřeli nebo padli do zajetí či zběhli, to všechno ve svém důsledku znamenalo jistou smrt. Pokud vás k smrti neumučili nacisti, Sověti se nezapomněli pomstít.

Ruští vojáci to však v nacistickém zajetí neměli vůbec lehké. Zvlášť v době, kdy Německo postupovalo rychle napříč SSSR. Rudoarmějce považovali nacisti za horší existence než Židy a jednali velmi krutě, to jim umožňovala i doktrína o méněcennosti slovanské rasy.

V roce 1944 se však situace výrazně otočila. Situace na východní frontě vyžadovala co největší nasazení německých vojáků. A tak se úsporní nacisti rozhodli využívat zajaté Rusy na nucené práce nebo i k boji. Ke slovu se tehdy dostal zajatý generál Andrej Andrejevič Vlasov, který nesympatizoval s komunismem v SSSR, a tak se se svou divizí přidal na stranu Německa – jednak si tím mohl zachránit život, jednak bojoval proti komunismu. Nacisti sice reálně nepočítali s nějakým osvobozením Ruska v případě vítězství, hodilo se jim ale mít další útočnou sílu.

K boji byla divize, kterou vedl generál Sergej Kuzmič Buňačenko, nasazena až v březnu 1945. Na soutoku řek Odra a Nisa u Erlenhofu se jim však nepodařilo Rudou armádu rozhodit zničením předmostí. Přesto se s vlasovci počítalo jako se silami na obranu Brna. Nakonec se situace vyvinula úplně jinak.

Na přelomu března a dubna už se situace stávala pro nacisty kritickou. Generál Vlasov si toho byl dobře vědom – stejně tak nezastavitelného postupu sovětských i amerických vojsk k Berlínu. Navázal tedy kontakt se stále odvážnějším českým odbojem v naději, že to bude pro ROA polehčující okolností po skončení války.

Zdroj

30.4.1945 se oficiálně uzavřelo spojenectví českého odboje a Ruské osvobozenecké armády. Už od 5.5.1945 mířili vlasovci od Suchomast směrem ku Praze, pomohli značnou měrou pražskému povstání. Divize pod velením Buňačenka obsadila důležité pražské budovy a bojovala proti zbývajícím nacistickým silám.

Generál Vlasov mezitím jednal – s Českou národní radou, s českým odbojem, s Američany. Během několika dnů se však ukázalo, že Praha spadá podle mezinárodních dohod do sféry sovětského vlivu, a proto nemají Vlasovci naději na přežití, pokud zde zůstanou. Navíc s nimi od 7.května nechtěl spolupracovat ani odboj, neboť mezi Čechy získávali zase postupně slovo komunisté. Prahu tedy právě 8.května v ranních hodinách vlasovci opustili, aby se dostali pokud možno do amerického zajetí.

Jedna z jednotek utéct nestihla. Po příchodu Sovětů byli všichni přítomní vojáci ROA postříleni a naházeni do hromadných hrobů v Praze-Jinonicích. Sověti stříleli své zběhlé druhy v nemocnicích i na ulicích. Šťastný konec nečekal ani ty, kterým se utéct podařilo. Stalin si na západních velmocech vymohl vydání všech členů ROA. Generál Vlasov, Buňačenko, Žilenkov a další byli popraveni 1.8.1946 v Moskvě, řadoví vojáci byli zastřeleni nebo uvězněni v gulazích.

 

Byli vlasovci kolaboranti, nebo hrdinové? Chtěli přežít a bojovat proti komunismu. Osvobozovali Prahu a zemřeli jako oběti válečného zvěrstva. Přidali se ale na stranu nacistů. (Kdyby se nepřidali, dost možná by zemřeli jako miliony jiných zajatců, otázkou ale je, jestli to můžeme brát za polehčující okolnost.)

Jedno vím ale jistě – neměli bychom na vlasovce zapomínat. Neměli bychom zapomínat na všechny části osvobození Československa, které nemají na svědomí jen Rusové či Američané, ale také Belgičané, Rumuni nebo Poláci. Nebo právě Ruská osvobozenecká armáda generála Andreje Andrejeviče Vlasova.

 

Zdroje (dalších informací)

Andrej Andrejevič Vlasov

Generál Vlasov oběšen za velezradu. Dvakrát zradil, dvakrát byl zrazen.

Osvobození Československa 1945

PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Vydání 1. Praha: Themis, 1997. 719 stran. ISBN 80-85821-46-X.

Pomoc vlasovců Pražskému povstání. Vychází unikátní kniha

Ruská osvobozenecká armáda

Vlasovci zachránili Prahu, Američané je zradili a Stalin nechal popravit

Zrádce, kterého zradili

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *