Mýtus o existenci totální objektivity

Žila byla kdysi jedna objektivita. Všichni si o ní povídali, všichni ji požadovali, ale nikdo ji nikdy neviděl. Přesto volali: „Hej, ty objektivito! Pojď sem, potřebujeme tě tu.“ Ale ona nikdy nepřišla.

Jana Bobošíková byla na přelomu let 2000 a 2001 jedním z hlavních aktérů pokusu o zestátnění České televize

Po bitvě je každý generál

Objektivitou se v tomto článku budeme zabývat v kontextu médií a novinářů, byť si myslím, že k podobným závěrům lze dojít i při obecné diskusi o objektivitě v praxi. Právě praxe je u objektivity problém. Koncept na papíře funguje dobře, ale v reálném světě naráží na lidi. Lidé nedokáží být nikdy zcela objektivní. A nejspíš by se to ani snažit neměli.

Přesně naopak – i člověk, který se snaží nenechat ovlivnit emocemi, má podvědomí, které ho jimi nenápadně krmí. Takových lidí je přitom ještě relativně málo. Valná většina lidí se neobtěžuje vůbec něco jako objektivitu brát v potaz, možná by mnozí ani nechápali samotný koncept objektivity.

Objektivitou se velice rádi zaklínají novináři. Možná si ještě vzpomenete na reklamu webu Parlamentnilisty.cz „Nikdo nám nediktuje, o čem máme psát“. To je příklad novinářů, kteří se považují za objektivní. Za stejně objektivní se považují i všichni ostatní a ač bychom jistě narazili na novináře, kteří vědomě manipulují realitu, troufám si říct, že valná většina novinářů odvádí nejobjektivnější práci, jaké jsou schopni.

Objektivita není měřitelná, ale v případě pohledu zpět do historie můžeme jednoznačně vidět, kdo byl objektivnější, a kdo naopak byl příliš zaslepen svými emocemi a myšlenkami. Lze tak konstatovat, že při nástupu Hitlera k moci byli objektivní ti, kteří varovali před nebezpečím, které tím vzniká, hůře na tom pak byli voliči NSDAP, kteří umožnili Hitlerovi přístup k moci. Částečně je omlouvá ekonomická situace, ve které se Němci tehdy nacházeli, ale i tak byla jejich volba naprosto tragická a objektivní hledisko „je špatné zabíjet lidi“ bylo zanedbáno.

 

Objektivní postoj mezi demokratem a fašistou není uprostřed

Jako objektivní v té době mohla být chybně vnímána snaha západních mocností o dohodu s Hitlerem, naopak politika, kterou dnes známe pod ikonou Winstona Churchilla byla jistým extrémem. Objektivní televize té doby by si k diskusi musela přizvat nacistu a žida. Z dnešního pohledu je to samozřejmě nesmysl, protože víme, kde se nacházela pravda. Stejně jako je dnes nesmysl k diskusi o demokracii zvát kromě demokratů i fašisty a komunisty. Ač jsou jistými protipóly a jistě by k tématu měli co říct, jejich cílem není fungování v demokracii, nýbrž její zneužití k vlastním cílům. Diskuse s nimi nemá smysl, protože řeknou cokoli, aby uzurpovali moc pro sebe. Ptát se komunistů a fašistů, jak by měla fungovat demokracie, je jako ptát se kriminálníků, jaká by měla být ostraha ve věznici.
Ač bude stále spousta lidí trvat na tom, že slovo musejí dostat všichni, a že Česká televize není objektivní, protože příliš kritizuje jednu stranu a druhou protežuje, vzpomeňme si na starouše Adolfa a množství prostoru, které mu bylo pro víru v objektivitu a totální demokracii uděleno.
Samozřejmě, že když si do čela zpravodajství ČT Zeman s Klausem dosadí Bobošíkovou, zabarikádují se reportéři v budově. Samozřejmě, že když Trump v rámci kampaně hrozí vězením Clintonové, dostane jeho kritika větší prostor. Samozřejmě, že když se Andrej Babiš opře do Reportérů ČT kvůli jejich reportážím, aniž by se obtěžoval rozporovat jediný argument, televize se ohradí. A Zemanovci, Babišovci, Okamurovci a další se mohou vztekat, že to není objektivní, jak chtějí.

Česká republika je demokratická a naše společnost je založena na demokracii. Kdyby se polovina národa stala přes noc fašisty, neznamená to, že se z ČT má stát fašistická televize, a je zcela jedno, že ti fašisté ČT financují přes koncesionářské poplatky. Posláním ČT v tu chvíli nebude tyto peníze využít k tomu, aby tvořila fašistické pořady, ale k tomu, aby vytvářela prostředí pro demokratizaci společnosti. To je smysl České televize.

Jednou větou: objektivní postoj mezi demokratem a fašistou není uprostřed a ČT a spousta dalších médií odvádí svou práci hlídacích psů demokracie dobře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

One comment on “Mýtus o existenci totální objektivity

  1. -

    S objektivitou je to těžké. Za objektivní připouštím názor, který zmiňuje, nebo bere v potaz i druhou stranu. I když se dotyčnému druhá strana nelíbí. Jsou taky situace, kdy nelze být objektivní. Jako v případě toho týraného štěněte (což není ojedinělý příklad). Objektivně bych musela přiznat, že ten nebohý dospělý mladík, který týral zvíře, měl zlé dětství, ze kterého si odnesl traumata. A to týrání zvířete tím objektivním pohledem do jeho neradostného života omluvit. Ale neobjektivně tohle jednání neomluvím, protože to zvíře za jeho předchozí život nemůže. Navíc se nemůže bránit, není v pozici, aby se tyranovi vzepřelo, porvalo se s ním, diskutovalo, nebo odešlo. Objektivita v některých případech není možná…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *