Oběti kapitalismu

To si tak žijete v iluzi dokonalého světa. Říkáte si, co chcete, děláte si, co chcete, máte přístup ke všem vymoženostem moderního světa. Malou skvrnou je snad jen určitá ekonomická zaostalost země za západem Evropy a s tím související nižší kupní síla, ale jinak se člověk má docela fajn.

Problémy ale vždy nakonec vybublají na povrch, ať už jsou zahrabané pod zemí jakkoli dlouho a jakkoli hluboko. A naše základní mantra „je lépe než před 89“ se pod těmito problémy sype na kousky. Rozbíjí ji realita mnoha lidí, které kapitalismus zadupal do země. Prodavači a prodavačky, uklízeči a uklízečky, řidiči a řidičky. Zatímco velká část země pracuje na zajímavých a slušně ohodnocených pozicích a po práci se sejde na kávu či pivo, aby probrala, jak moc je štve Zeman svým porušováním ústavy a následně se poplácá po zádech s vědomím, o kolik lepší než ta lůza, co ho volila, jsou, mnoho lidí tohle udělat nemůže. Chybí jim peníze a chybí jim také nálada. Jejich práce je mizerně ohodnocena, žijí neustále na hraně chudoby, přitom ale tráví ve velmi únavné a často stresující práci mnoho času. Mnohdy se topí v dluzích a tuší, že jejich život nikdy nebude stát za moc. Nejsou schopni v tomto systému fungovat.

Za socialismu se stát staral o vše. Každý byl zaměstnaný, a protože nikdo neměl mnoho, neměl nikdo ani o moc víc než ostatní. A z tohoto stavu jsou najednou vrženi do světa s obchody plnými lahůdek, moderní elektronikou a přístupem ke všem informacím světa. A to vše jim je k ničemu, protože na to nemají peníze, neumí je získat a neumí se často ani pohybovat ve světě, kde nemají určené místo. Rodiče je vychovali k poslušnosti, škola je naučila na nic se neptat a makat, ale za to makání nemají téměř nic. Neznají hodnotu práce, nechápou, proč najednou zavřeli pobočku, ve které pracovali léta. Za to ale kolem sebe vidí spoustu jiných, kteří ty peníze mají, a v televizi slyší příběhy lidí, kteří mají tolik, že už nevědí, co s tím. Ti nikdy nebudou muset sedět dvanáct hodin za pokladnou, za volantem, ani nebudou vytírat podlahu.

Vinit z toho můžeme pravděpodobně špatný vzdělávací systém, ale i špatný přístup státu. Ten tuto situaci nikdy systematicky neřešil, a dodnes jen hází těmto lidem drobky. Místo toho, aby tito lidé dostali prostor se dovzdělat, nebo alespoň změnit práci, zvýšit svou hodnotu na trhu práce i ve společnosti, tak jim sem dáme nějaké drobné, aby neumřeli hlady. A těmto lidem je úplně fuk, zda vládne bývalý STBák a prezident troska. Oni chtějí být vyslyšeni, chtějí mít pocit, že mají ve společnosti hodnotu, že si jich společnost váží. A tu nezískají s desetitisícovým platem a bydlením na ubytovně.

Exekuce je vedena proti každému desátému člověku. Náš exekuční zákon přitom dokáže udělat žebráka i z relativně zajištěného člověka. Těžko říct, zda jen stát tak tragicky selhává, nebo jde exekutorům záměrně na ruku, ale vůle na změnu není. Místo toho je klíčové téma migrace.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

4 komentáře: „Oběti kapitalismu

  1. Přesně taková situace tady už v dějinách párkrát byla. A docela se zvrhla. Je těžké najít kompromis a nějak to vyřešit, ale jakožto první krok je podle mě hlavní nenazývat tyto lidi (byť to jsou voliči Babiše, Zemana, SPD, kohokoliv) lůzou a vyslechnout je. Společnost je zase třídně rozdělená, to to moc dlouho netrvalo, jenže tentokrát ta nižší příjmová třída tíhne k nějaké divné hybridní levo-pravici, která slibuje hory doly, a nikoliv ke komunismu (pravý,původní komunismus by se totiž vůči migraci nikdy nevyhradil), ale ono to možná nakonec vyjde nastejno. Každopádně tahle třída vítězí a asi se s tím všichni musíme smířit. Takže… se to zvrhlo zase, jo, to bude pointa tohoto komentáře. Sama jsem se to třikrát snažila ovlivnit prostřednictvím svého volebního hlasu, ale bohužel to nevyšlo. Momentálně se mi zdá, že je to prohraný boj

  2. Vše je o tom, umět sám sebe ukáznit. Také bych si ráda dopřála třeba pravou svíčkovou když už je konečně k mání, super oblečení z butiku, vnučkám drahé dárky a proč ne drahou zahraniční dovolenou když ji nabízí tolik cestovních kanceláří. Má to jeden háček, jsem totiž v důchodu a s těmi 11 tisíci moc parády nenadělám, protože hlavní je zaplatit nájem a ostatní poplatky, potom potraviny nejraději v akci a když zbyde, tak třeba boty k ševci, kabát do čistírny a podobně. S výší exekučních poplatků nesouhlasím, jako s každou lumpárnou a proto se musím snažit, aby mě exekutoři nedostali do spárů, kdy inkasují nehorázné poplatky za hodně málo práce. Mohu jenom poradit ostatním málo movitým lidem ať si spočítají na co peníze mají a na co ne, to prostě nemohou mít. Je mi to líto, do úrovně západních států máme ještě hodně daleko.

  3. ii: Souhlasím, že je třeba nepovažovat je za lůzu, jsou to lidé jako my a pokud jim budeme nadávat do blbců, těžko je o něčem přesvědčíme.
    Opět zdůrazním, že této situaci se dalo předcházet, kdybychom správně nastavili legislativu a finanční a sociální politiku, ale bohužel, politici často sledují vlastní zájmy, které s těmi státními příliš nekorespondují.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *