Jak Rusko ke komunismu přišlo aneb ukončení války na východní frontě

První světová válka byla po dlouhé době prvním velkým konfliktem, který poznamenal nejen celou Evropu, ale také celý svět. Co hůř – válka, které se také říká zákopová, překonala všechny předchozí svou krutostí, nečestností, počtem obětí a množstvím vynalezených zbraní a smrtících prostředků. Při vědomí toho všeho nás ani nemůže překvapit, že už po třech letech jí měli všichni přímí i nepřímí účastníci dost a přáli si mír. V Rusku se ho prostý lid dočkal o něco dříve, i když s nedozírnými následky na několik následujících desetiletí.

Fotka z mírového jednání v Brestu Litevském mezi Německem, Rakouskem a Ruskem. Zdroj

Příčin vzniku tak velkého mezinárodního konfliktu je celá řada. Německo mělo zálusk na území v Africe a na Porýní, kde v poslední válce s Francouzi přišlo o cenné plochy. Rakousko-Uhersko chtělo expandovat do Srbska, tam své zájmy sledovalo ale také Rusko. Itálie si původně chtěla přilepšit na středomořském pobřeží. Proti Trojspolku se ale utvořila Dohoda – vzájemné propojení závazných smluv mezi Francií, Ruskem a později Velkou Británií. Pokyny byly jasné: Pokud některá z centrálních mocností vyhlásí válku jednomu ze států Dohody, ostatní zavázané státy vyhlásí rovněž válku a spojí se proti nepříteli.

Když pak po atentátu v Sarajevu vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, které nedokázalo splnit rakouské požadavky (ztratilo by tím suverenitu) pro zachování míru, vstoupilo do války Rusko. Následovala ona předpokládaná řetězová reakce – s nedozírnými následky. Vzniklo několik front – západní, italská, srbská a východní. (A pak ještě další, například kavkazská, ale to bychom se dostali někam jinam.)

Pro tento článek je klíčová východní fronta, kde Rakousko-Uhersko a Německo bojovaly s Ruskem a Rumunskem. Vybavenost ruské armády se ale s nepřátelským vybavením nedala srovnávat. Jestliže Německo mělo v roce 1917 vážné problémy se zásobováním (nedostatek potravin, paliva a snad všeho ostatního), problémy Ruska se snad ani nedají popsat. Zvlášť v zimních měsících trpělo civilní obyvatelstvo hladem a nedostatkem. A právě tehdy se po nějaké době vynořili sociální demokraté inspirovaní učením Karla Marxe – a nevedl je nikdo jiný než Vladimir Iljič Uljanov, později vystupující pod jménem Lenin.

Půdu pro převrat zvaný Velká říjnová socialistická revoluce připravilo bolševikům už období konce zimy 1917. Tehdy se veřejnost bouřila a demonstrovala proti nedostatku, což po několika týdnech vyvolalo abdikaci cara Mikuláše II. i jeho bratra a vládla prozatímní vláda v čele s knížetem Lvovem.

V dubnu téhož roku se do vlasti vrátil Lenin. Po letech ve vyhnanství vstoupil 3. dubna na petrohradskou půdu. Jeho návrat financovala německá vláda, neboť Německo spatřovalo v možnosti revoluce v Rusku a jeho následném vystoupení z války příležitost obrátit své síly z východu na západní frontu, což by nejspíš přispělo k porážce Francie. A tak platilo bolševikům obrovské sumy a zásobovalo „dělnickou revoluci“.

Ministr války Kerenský chtěl pokračovat ve válce a Rusko tak během léta roku 1917 podniklo několik ofenzív – nedá se říct, že úplně neúspěšných. Civilní obyvatelstvo však bylo válkou už opravdu vyčerpané a Leninovy přísliby míru, rovnoprávnosti a lepší budoucnosti pro všechny prostě fungovaly. Převrat v Petrohradu, který vypukl 6. listopadu pod vedením Lenina a Trockého, znamenal svržení prozatímní vlády a nastolení socialismu v Rusku, ale také definitivní rozpad sociální demokracie – propast mezi bolševiky, sociálními revolucionáři a menševiky již nešla překlenout.

Už měsíc po VŘSR zavládlo mezi Německem, Rakousko-Uherskem a Ruskem příměří a započala mírová jednání v běloruském Brestu Litevském. Ruská armáda byla již několik měsíců rozpadlá a neschopná bránit ve válce dobytá území, Německo a Rakousko-Uhersko měly tedy výhodnější postavení a mír, který nakonec 3. března 1918 bolševické Rusko podepsalo, byl pro ústřední mocnosti jasnou známkou vítězství nad jedním ze států Dohody. Velká Británie a Francie neuznaly novou ruskou vládu a kritizovaly její postup a snahu vyvléknout se z války a mezinárodních závazků.

Bolševici spoléhali, že jim ukončení války na východní frontě pomůže získat přízeň obyvatelstva. Navíc za podepsání obdrželi od Německa tučnou sumu několika milionů marek a zlato. Přesto však neprobíhalo nastolování nové ideologie v Rusku tak, jak si to původně Lenin představoval. Už třeba proto, že nevýhodný mír připravil Rusko o část Polska, Finsko, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii (část dnešní Moldávie), tedy území, kde se nacházela řada uhelných dolů a většina výnosného průmyslu. Chudoba tedy sužovala ruské obyvatelstvo i nadále.

Když 11.listopadu 1918 Německo kapitulovalo, zamítl Vladimir Iljič Lenin Brestlitevský mír. Rusko se tedy zařadilo k vítězným mocnostem, ačkoliv ve skutečnosti nezískalo žádné území nebo privilegia vítězných států.

Později se bolševici snažili šířit komunismus a podkopávat vládu v Polsku, Německu a dokonce i v Československu. Ani v jednom případě se jim to však nepovedlo. Ale to už je jiný příběh.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *