Před deseti lety vyhlásilo Kosovo nezávislost

Dnes si ve stínu Zimních olympijských her, kde se Čechům celkem daří, připomínáme jedno kulaté výročí, na které je dodnes pohlíženo různorodě. Přesně před deseti lety vyhlásila provincie Kosovo nezávislost na Srbsku, čímž byl završen vleklý rozpad Jugoslávie jako takové. Kde se vzaly tendence obyvatel Kosova odtrhnout se a jak se jim žije dnes?

Zdroj: Pixabay

Na mapě Evropy se objevil nový stát. Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost na Srbsku. Bělehrad odtržení provincie odsoudil. Dva tisíce Srbů napadly kameny ambasádu USA a ve čtvrtek vyjádří svůj nesouhlas na masové demonstraci. Rusko ještě večer svolalo zasedání Rady bezpečnosti OSN.

Takhle začíná článek vydaný na iDnesu před deseti lety, který informuje o vyhlášení kosovské nezávislosti. Dnes ráno vyšel na stránkách připomínkový článek, ale v záplavě dalších novinek se víceméně ztratil. O tomhle sporném území by se ale také mělo mluvit.

Kosovo napříč dějinami

Srbové považují oblast Kosova za kolébku své středověké státnosti a duchovní centrum země. Když v roce 1389 v bitvě na Kosově poli zvítězili nad Srby Turkové, znamenalo to pro Srbsko z politické stránky katastrofu. Po dobu následujících několika staletí se území Balkánu včetně kosovské části ocitlo pod nadvládou Osmanské říše. Řada obyvatel – Albánci, Bosňané – přijala islám, aby se tak vyhnuli perzekucím a povinným odvodům pokřtěných chlapců do armády. Křesťanská a slovanská šlechta byla povětšinou vyvražďována.

Srbsko se vletech 1877-1878 pokusilo získat území Kosova během rusko-turecké války. Srbští vojáci tehdy nemilosrdně plenili města a vraždili muslimské obyvatele z řad Albánců. Konflikt vyřešil až Berlínský kongres, který uznal nezávislost Srbska, Černé Hory, Rumunska a později Řecka. Závěry tohoto mírového jednání, které na nějaký čas zklidnilo Evropu, umožnily později Rakousko-Uhersku anektovat Bosnu a Hercegovinu a Velké Británii Kypr.

Po první světové válce bylo území Kosova, Metochie a Albánie, přes které se předtím přesouvaly srbské jednotky, připojeno ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později přejmenovanému na Jugoslávii. Během druhé světové války byla velká část území Kosova připojena k italskému protektorátu Albánské království. Albánci tehdy povraždili desetitisíce Srbů.

Za vlády J.B.Tita se Kosovo dočkalo částečné autonomie. Nevraživost mezi Albánci a Srby a Bosňany panovala nadále, zvlášť proto, že Srbové pociťovali ztrátu kontroly kosovského území. Navíc rostla migrace srbských obyvatel Kosova do Srbska za prací a v Kosovu se tak čím dál víc zaplňovala plocha, na níž převažovala albánská – neslovanská – populace.

Když Tito, osobnost, díky které držela Jugoslávie pohromadě, zemřel a když o několik let později vypukly revoluce po celé Evropě a začal se rozpadat Sovětský svaz a komunistické režimy ve východním bloku, převratné změny se udávaly také na území Jugoslávie.

Začalo to tím, že Srbsko radikálně omezilo kosovskou autonomii, načež kosovští Albánci reagovali vyhlášením nezávislosti (opakovaným). Jejich parlament byl však rozpuštěn, byla zakázána albánština na školách a univerzita v Prištině, hlavním městě Kosova, byla zrušena. Od roku 1993 vyčkávali Albánci i Srbové, protože si uvědomovali míru destruktivity, kterou by útok na protistranu přinesl.

Válka v Kosovu

V prosinci 1995 se oficiálně rozpadla Jugoslávie. Kosovští Albánci se však vlastního státu nedočkali, protože nebyli svazovou republikou. To oslabilo nelegální vládu, ale zato posílilo agresivitu a odpor Albánců, kteří založili ozbrojenou organizaci – Kosovskou osvobozeneckou armádu. Tato organizace vstoupila do povědomí jako teroristická, přičemž útočila především na srbské policejní složky a zaplétala se do obchodu s drogami, z čehož byla financována.

Roku 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi srbským a albánským obyvatelstvem. Prezident Slobodan Miloševič na podnět amerického velvyslance vyslal do Kosova jednotky srbské armády. Albánci vraždili Srby, kteří se ve městech a vesnicích nacházeli v menšině, Kosovská osvobozenecká armáda pak pořádala čistky i uvnitř sebe samé, zbavovala se příliš umírněných jedinců. Vzrostla migrace.

Pod záštitou mezinárodního společenství byla na začátku roku 1999 zahájena mírová jednání mezi Albánci a Srby. Albánský vůdce se však nezavázal k podpisu smlouvy a Srbové nesouhlasili s přítomností NATO na svém území. V březnu zaútočili Srbové na Kosovo znovu, tentokrát velmi agresivně. Obnovená válka si vynutila emigraci půl milionu obyvatel.

Následný masakr v Račaku, který si vyžádal životy asi padesáti albánských civilistů, zvýšil tlak západních velmocí na odchod srbských vojsk z Kosova. Srbská vláda přitom považovala útok za zinscenovaný a naopak navýšila počet jednotek na kosovském území.

Mapa Balkánu na počátku 20. století (Zdroj)

24. března zahájila vojska NATO vzdušné údery na Srbsko, které trvaly až do června. Tato letecká válka dostala název Operace Spojenecká síla. Schválila ji Rada bezpečnosti OSN, nikoliv však Čína a Rusko, proto se o ní hovoří jako o nelegální válce. Při bombardování byly často vybírány také nevojenské objekty – například bělehradská nemocnice, čínské velvyslanectví, kolona civilistů apod. Celkem se hovoří o smrti cca 520 civilistů a o hmotných škodách přesahujících 4 miliardy tehdejších USD. Během konfliktních 78 dnů uprchlo ze země přes 800 000 Albánců a 100 000 Srbů.

V následujících osmi letech dohlížely na bezpečnost srbské menšiny v Kosovu jednotky NATO. Přesto však docházelo k ilegálnímu zatýkání a perzekuování občanů, k vyzbrojování separatistů v Makedonii a k vypalování pravoslavných (srbských) kostelů.

Vyhlášení nezávislosti

17. února 2008 v odpoledních hodinách vyhlásil parlament autonomní oblasti Kosovo nezávislost na Srbsku. Kosovo bylo prohlášeno za novou, demokratickou a multietnickou republiku. K dnešnímu dni ji uznalo 112 členských zemí OSN a 23 členských zemí Evropské unie. Mezi státy, které Kosovo uznávají, patří například USA, Velká Británie, Turecko, Francie nebo Itálie.

Zajímavý vývoj jsme mohli sledovat v České republice, když se o uznání Kosova rozhodovalo. Karel Schwarzenberg, tehdejší ministr zahraničí, vyčkával na chování ostatních evropských států a brzy se zasadil o podporu návrhu na uznání nezávislosti Kosova. Proti byli například Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Jiří Paroubek, z kruhu odpůrců se šířily názory přirovnávající situaci k „Mnichovu“. Paradoxně příznivci uznání Kosova hovořili v případě zamítnutí o paralele s Protektorátem Čechy a Morava. V květnu byl v Teplicích návrh na uznání Kosova přijat.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu rozhodl v červenci 2010 o tom, že při vyhlášení nezávislosti neporušilo Kosovo mezinárodní právo.

Jako první uznaly nezávislost Kosova Afghánistán, Spojené státy americké, Velká Británie a další 18. února 2008. Posledním státem, který Kosovo uznává, je k 15. únoru 2018 Barbados. Naopak Rusko, Tunisko, Rumunsko, Argentina, Izrael, Indie, Čína nebo třeba Slovensko odmítají Kosovo přijmout jako nezávislý stát.

Problémy Kosova

Mladý balkánský stát se potýká s vysokou nezaměstnaností a neustálou migrací. Také korupce a obchod s drogami jsou zde poměrně rozšířené. Spory mezi srbskou menšinou a albánskou většinou se stále čas od času přeměňují v konflikty, které je jen těžké řešit.

Na stranu Srbska se postavila řada států, které například bojkotovaly vstup Kosova do organizace UNESCO. Podle kritiků, respektive odpůrců Republiky Kosovo, žijí kosovští Srbové v „ghettu 21. století“ bez možnosti na důstojný život. Často je jim vyčítána agrese ze strany Srbska a počty obětí z řad Albánců. Jeden z možných úhlů pohledu na věc nabízí „odpůrce Kosova“ a režisér filmu o něm Boris Malagurski.

Naproti tomu se na obhajobu Kosova hovoří o touze Srbska destabilizovat Balkán za podpory Ruska. Srbsko zažilo velmi krvavé konflikty i s Chorvaty, kteří dokonce hovoří stejným jazykem, a podle Envera Hoxhaje, předsedy kosovské vlády, je Kosovo konfliktem nejen Srbů a Albánců, ale také Ruska a NATO, přičemž obě strany zde sledují své určité zájmy.

Mělo Kosovo právo odtrhnout se? Po první světové válce se o právu národů na sebeurčení mluvilo, Kosovo však bylo vždy považováno za součást Srbska. Hovoříme tedy o osamostatnění národa, nebo o uzurpování moci?

 

K přečtení doporučuji články, na které odkazuji níže.

Kosovo vyhlásilo nezávislost

Kosovo feels Russia’s Heavy Hand via Serbia

Postavte se Americe! Zeman není loutka. Srbský režisér přivezl film o Kosovu a informace, které tu běžně nejsou

Berlínský kongres

Válka v Kosovu

Seznam států, které uznávají/neuznávají Kosovo

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *