O školství pohledem septimánky

Téměř každý den chodím se spolužáky po vyučování na oběd do školní jídelny. Sedíme u stolu, někdy ve čtyřech, někdy třeba v osmi, a diskutujeme o hodinách, na kterých jsme ten den seděli, o informacích, které nám byly předány a o tom, co s těmito informacemi uděláme v budoucnu, pokud tedy vůbec něco. A protože jsme zrovna dnes probírali záležitosti, které by se obecně daly klasifikovat jako problémy školství, rozhodla jsem se se nad tím to trochu zamyslet formou článku.

Jsem humanitně zaměřená, což asi plyne z toho, že ráda čtu a nemám prostorovou představivost. Vedle mě sedává kluk, který je, co se technických věcí týká, velmi nadaný, naproti hovoří druhý spolužák, který umí skvěle pracovat s informacemi a je také jejich bezednou studnicí. U stolu může být také spolužačka jedničkářka, která je velmi pečlivá a chce jít na medicínu; spolužačka, která neví, co se životem a pár dalších lidí. To vlastně není tak podstatné. Jsme možná až moc zapálení do věcí, o kterých většina našich spolužáků nemluví.

Dnes jsme se například bavili o možnosti, že by v Česku bylo zavedeno referendum. A o tom, jak šílená je představa České republiky mimo Evropskou unii a našeho života v takové zemi. Po tomhle úvodu jsme pozvolna přešli k rozebrání hodiny občanské výchovy. Od ekonomie, která nám přílišnou představu o našem nebo světovém trhu nedala, jsme se totiž v učivu přesunuli k mezinárodním společnostem. A zrovna dnes byli zkoušeni ze „vzniku Evropské unie“, „vstupu ČR do EU“ a „orgánů EU“ dva spolužáci. Ačkoliv zodpověděli téměř všechno, na co se učitelka ptala, dobrou známku nezískali.

Proč? Jeden ze spolužáků nedokázal přesně definovat, jaký je rozdíl mezi Radou Evropské unie a Evropskou radou. Nepamatoval si, na jak dlouho jsou ti poslanci voleni a o čem rozhodují. Jediné, co vydoloval, je, že máme Věru Jourovou v Evropské komisi. Druhý spolužák zase pohořel na tom, že nevěděl přesně, kdy byl přijat jaký členský stát. Tentýž spolužák měl potom referát o NATO, kde jen v rychlosti přečetl zakládající státy a státy, které se postupně přidávaly, a pak se chtěl věnovat cílům této organizace. Učitelka jej však zarazila a řekla, ať to říká pomaleji, abychom si třeba rok vstupu Španělska zapsali, protože se nás na to zeptá v písemce. No, hodina skončila, my měli tento údaj a o cílích Severoatlantické aliance jsme se nedozvěděli nic. Tedy, máme si to vlastně přečíst v učebnici a na příště si máme připravit vědomosti, protože si napíšeme písemku, když jsme se ty orgány EU nenaučili pořádně.

A já se dostávám k otázce: jaký smysl měla ta hodina? Jaký smysl má jakákoliv hodina, na které se sáhodlouze věnujeme věcem, které vlastně až tak důležité nejsou? Proč namísto toho, že si rozebereme vojenskou strukturu NATO a uvedeme si, na jak dlouho je kdo volen, nerozebíráme podrobněji, proč je pro Česko důležité v této organizaci být, jaké sleduje cíle a v jakých případech už třeba zasahovala/zasahuje?

Neříkám, že je naprosto zbytečné znát data, jména, názvy institucí nebo náplň funkcí. Bez všech těchto údajů by nebylo možné situaci chápat v celé její šíři a hodnotit. Navíc nechci znít, že to považuji za zbytečné, protože by pro mě byl problém se to naučit. To ne. Ale i právě proto, že všechny tyhle informace jsem si zjistila už dávno předtím sama (ano, použila jsem internet, ale také jsem nahlížela do literatury), bych ocenila spíše diskuzi o problémech. Jak se má člověk naučit argumentovat a tvořit si vlastní názor, když jediné, co se po něm chce, je nepřemýšlet?

Jedním z důvodů, proč jsem se v posledních letech zaměřila hodně na dějepis, je přístup dějepisáře, kterého máme od kvinty (prvního ročníku). Tento učitel se historii věnuje neustále, ve svém volném čase jezdí na badatelské výpravy a přispívá do regionálních časopisů. Většinou přinese do hodiny nějaký článek, případně úryvek z knížky. Máme si jej přečíst a zodpovědět některé jeho otázky – třeba nedávno jsme měli zhodnotit článek Pavla Filky o osvobození Česka (respektive Československa). Náš dějepisář toho ví opravdu hodně a kdykoliv mu položím já nebo kdokoliv jiný otázku, ať je sebevíc přitažená za vlasy (dotazy typu „co by se stalo, kdyby“, případně „proč se stalo tohle“, jsou celkem časté), zodpoví ji. Mezi řečí použije spoustu jmen a dat, ale na tabuli napíše jen to nejdůležitější. Když jsme probírali první světovou válku, několik hodin jsme strávili tím, že jsme pátrali po příčinách jejího zahájení a pak jsme rozebírali její následky. I teď u druhé světové si spíš než bitvy, i když si ty nejdůležitější také zmiňujeme, uvádíme psychologii, strategii a rozdílné cíle jednotlivých válčících států.

Jednou jsme v písemce měli zodpovědět otázku „Co si myslíte o Napoleonovi?“ a většina spolužáků byla pohoršena, že dějepisář pokládá otázky, na které se nedá odpovědět. Já ale za takový dotaz byla vděčná, protože jsem měla v živé paměti, jak se na téma Velké franzouské revoluce a Napoleonských válek ptala kdysi v písemce předchozí učitelka dějepisu (ta, co ji teď máme na občanku) a kde jsem měla problém vypsat jména snad deseti představitelů revoluce a rozdělit je podle „radikality“.

Co jsem ale tímto článkem chtěla říct: Neopovrhuji informacemi, ale opovrhuji tím, když se jim přikládá větší důležitost než diskuzi. Jako mladší jsem se smála, když někteří učitelé říkali, že „propojujeme předměty“, teď ale vím, že to je jedna z nejlepších věcí, kterou mi ve škole mohou nabídnout. Že o tom je ten všeobecný přehled – jedna a jedna jsou dvě. Na základě toho, co znám z dějepisu, mohu snáze rozebírat pozadí literárních děl, díky hodinám chemie a fyziky se mi snáz chápe, jak a proč funguje lidské tělo a nebýt jazyků, nejspíš by mi nedocházela ani polovina věcí, které jsou pro mě teď celkem samozřejmé.

Kdybych se někdy vydala do politiky, asi bych chtěla změnit školství. Tam to začíná. Prý by v Česku něco jako americký nebo finský způsob vzdělávání nefungovalo. Takže to raději ani nezkusíme a i nadále budeme studenty motivovat špatnými známkami, kvantem informací, s nimiž neumí pracovat a přístupem, že jakmile napíšete písemku, už to vědět nemusíte.

A co byste na školství změnili vy?

zdroj obrázku: pixabay

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *