Antisemitismus v kostce

Zatímco se v Česku v sobotu 27. ledna odpoledne napjatě vyčkávalo, kdo získá prezidentský úřad na dalších pět let, západ si připomínal Den památky obětí holocaustu. Svou podporu židovské komunitě vyjádřil v souvislosti s tímto dnem například i Donald Trump ve svém projevu z Kapitolu 26.1.2018, vzpomínkové akce ale probíhaly hlavně v Polsku a Německu. Proč je otázka holocaustu stále bolestivá, proč dodnes existuje kromě všemožných rasových a náboženských nesnášenlivostí také antisemitismus?

Židé (ale také třeba muslimové, homosexuálové nebo černoši) mohou za to, že se máme špatně. Sice pro to nemáme žádné důkazy, ale někdo to napsal na Google, tak to musí být pravda. Zdroj

Historické okénko

Židovská historie je velmi dlouhá, pestrá a nedá se obsáhnout v jednom článku, natož pak v jeho části. Jejich kořeny bychom našli v biblických příbězích starého zákona. Diaspora (tj. rozptýlení jednoho etnika na široké území, které mu není vlastní) provázela židy po celý středověk, novověk a v podstatě až do poloviny dvacátého století. Život židovské obce provázely tradičně různé represe ze strany panovníků i správy měst, čas od času se dočkaly pogromů. V Čechách například fungovaly od poloviny osmnáctého století takzvané familiánské zákony, které zakazovaly neprvorozeným synům ženit se a zakládat rodinu. Je navíc všeobecně známo, že židé žili v ghettech a pokud ghetto opustili, museli se označit žlutou barvou (barva hanby). Často se tato situace řešila žlutým kloboukem nebo šátkem.

Roku 1781 vydal Josef II. toleranční patent, který pro židy znamenal, že se při výstupu z ghetta nemusí označovat, že se mohou volně stěhovat (židovské obce tak, jak byly známy doposud, de facto zanikly) a že mohou navštěvovat křesťanské školy. Jistá práva získávaly během devatenáctého století téměř všechny židovské komunity v evropských státech.

S integrací to ale nebylo tak jednoduché – rodil se velmi silní antisemitismus, zvlášť v menších obcích byli židé často neprávem obviňováni z nejrůznějších zločinů a přestupků. Asi nejznámějším případem se stal na přelomu devatenáctého a dvacátého století případ Leopolda Hilsnera, který byl obviněn z brutální rituální vraždy Anežky Hrůzové z Polné. Ačkoliv neměl soud pro jeho odsouzení žádné důkazy, Hilsner byl odsouzen k trestu smrti. (František Josef mu nakonec změnil trest na doživotí a Karel I. jej na sklonku své vlády amnestoval.) Za jeho práva se postavil profesor Tomáš Garrigue Masaryk – vysloužil si tím ostrou kritiku ve všech společenských vrstvách. O patnáct let později se mu však i tyto skutky přičetly v zahraničí k dobru a byl židovskou komunitou po celém světě podporován.

Zrod Izraele

Ještě v devatenáctém století se začal rodit sionismus – myšlenka znovuzaložení židovského státu na území, na němž se dnes rozkládá Izrael. Dříve zde však byla Palestina. Už v roce 1882 vyrazily první výpravy židů po velkých pogromech do Palestiny, kde zakoupili od Arabů půdu a usadili se zde, navzdory napjatým vztahům s místními.

Po skončení první světové války se naskytla vhodná příležitost založit židovský stát, na území Palestiny se stěhovalo čím dál víc židovských obyvatel. To ale vedlo ke konfliktům s Palestinci. Těsně před válkou, v roce 1937, navrhla Británie rozdělit území Palestiny na židovskou a arabskou část. Arabové s tím samozřejmě nesouhlasili, což byl jeden z důvodů, proč spojence na následující roky našly v antisemitském Německu, které vystupovalo i proti Spojenému království.

Období holocaustu je dnes již poměrně zpopularizované. Hitler vystupoval proti židům už od počátku své politické kariéry. V roce 1935 se na sjezdu NSDAP v Norimberku ustanovily takzvané rasové zákony, které mimo jiné zbavovaly židy německého občanství a zakazovaly jim užívat jiných národních symbolů a barev než těch židovských – čímž se etnikum samo začalo vymezovat vůči okolí. Ve známost vešla i křišťálová noc v listopadu 1938, během které byl zahájen bojkot židovských obchodů, rozbíjení výloh a samozřejmě vraždění. Osud židů tak byl až do roku 1942 nejasný – byli zbavováni práv a důstojnosti, byli koncentrováni do ghett a později do táborů. Na konferenci ve Wannsee 20.1.1942 se Eichmannovi (řediteli Hlavního úřadu pro bezpečnost Říše), Heydrichovi (šéfovi Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a zastupujícímu říšskému protektorovi Protektorátu Čechy a Morava) a dalším třinácti nacistům podařilo sestavit plán „Konečného řešení židovské otázky“, díky kterému se podaří Evropu od židů očistit. V průběhu jednání ani jednou nepadla slova jako vyvraždit. Pouze přesunout na východ. Na východě však byly budovány vyhlazovací koncentrační tábory s plynovými komorami, do nichž se vpouštěl prudce jedovatý cyklon B.

Adolf Eichmann, strůjce „konečného řešení židovské otázky“. Zdroj

27.1.1945 byl tábor Osvětim-Březinka osvobozen rudou armádou. Do konce války a tedy i židovského utrpení ale zbývalo ještě několik měsíců. Už tehdy však bylo jasné, že se Židé dočkají v brzké době vlastního státu.

OSN přijala v listopadu 1947 návrh na rozdělení Palestiny na židovskou a arabskou. Židé souhlasili, Arabové protestovali. 14. května 1948 byl stát Izrael oficiálně vyhlášen. Nedlouho poté byl napaden armádami Ligy spojených arabských států (Egypt, Zajordánsko, Sýrie, Libanon a Irák). Díky zahraniční pomoci se občané nového státu ubránili. V důsledku konfliktu bylo z Izraele vystěhováno přes 700 000 Arabů.

Izrael se na nestabilní půdě drží dodnes. Od Suezské krize v padesátých letech přes šestidenní válku roku 1967, během které porušil Izrael opakovaně mezinárodní právo a zabral rozsáhlá území. Odvetné války se svět dočkal o několik let později. Při jomkippurském konfliktu se arabská fronta rozpadla. V roce 1979 byly mezi Izraelem a Egyptem podepsány mírové dohody. S Jordánskem uzavřel stát mír v roce 1994, se Sýrií doposud ne. V zemi žije 77 % obyvatel židovského, 16 % muslimského a 4 % křesťanského vyznání.

Nepřátelství a předpojatost vůči etnikům

Konflikty Palestinců a Izraelců jsou relativně přirozenou věcí, do které se nechci zaplétat. Oba národy měly právo na sebeurčení, žádný však na násilí. Antisemitismus – tedy nenávist vůči židům ať už z náboženského, rasového nebo jakéhokoliv jiného hlediska – je ale dnes záležitostí, která by se neměla příliš praktikovat . Přesto se děje to, co považuji za absurdní a v jednadvacátém století nemyslitelné – vyhraňujeme se vůči všem, kteří nejsou „jako my“. A tím nemám na mysli pouze židy.

Je přirozené, že se lidé bojí neznámého. Bojí se jiných kultur a etnik, a ta nejsou v důsledku toho schopna se do společnosti integrovat. Nenávist a předpojatost vůči Židům, kteří jsou dnes v podstatě nerozpoznatelní (nepatří-li mezi ortodoxní), je však nesmyslná. Dnešní průměrný žid se nejen od průměrného Evropana téměř neliší, on jím dokonce často sám je. Avšak neonacisté a rasisté tam stále rozdíl vidí. Jsou přesvědčeni o vlastní nadřazenosti a neomylnosti, se kterou slovně nebo i fyzicky útočí na ostatní a jsou si naprosto jisti, že holocaust je židovský výmysl. Tito nebožáci však často xenofobně útočí na nejrůznější skupiny lidí, které jim zrovna nepadly do oka – Romy, muslimy, Asiaty, černochy…

Donald Trump mi poskytl skvělou příležitost k sepsání tohoto článku. Ačkoliv je jeho již zmiňovaný projev také z velké části politickou podporou Izraele, poukázal na problémy, které se se společností táhnou už celá staletí a které zřejmě nevymizí. Kolik genocid bude potřeba, aby lidé zjistili, že jsou všichni stejní, že si jsou rovni? Kolik dnů na památku obětí nenávistných útoků bude vytučněno v kalendáři, abychom se o problém začali zajímat globálně a dospěli – ajťák v Praze i prodavačka z Ústí nad Labem – k tomu, že svět není černobílý, že „dobro“ a „zlo“ mohou páchat naprosto všichni, bez ohledu na barvu pleti, vyznání nebo materiální bohatství? A v neposlední řadě – jak dlouho ještě bude trvat, než lidé pochopí, že za jejich životní neúspěchy nemůže jejich soused, který zrovna nehovoří stejným nářečím jako oni?

Odkazy

Projev Donalda Trumpa

USA Today

O židech, holocaustu a státu Izraeli na Wikipedii

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *