Hledá se hradní gerontolog

Hledá se hradní gerontolog

Paní prezidentka se probudila časně. Nebylo to neobvyklé, každý den vstávala kolem šesté, aby si před začátkem dne stihla zaběhat. Její ochranka to neviděla ráda, protože zásadně odmítala, aby ji doprovázeli dva tělesní strážci. Byl to pro ni ranní ceremoniál, který jí pomáhal projít dlouhým dnem, a dva mohutní muži v jejích patách by psychickou úroveň tohoto obřadu poněkud snižovali. Navíc takto nevzbuzovala tolik pozornosti; osamělá běžkyně mezi spoustou lidí není zas tak nápadná.

Většina lidí se na ni ani nepodívala, dnes ji poznali tak dva lidé. Jeden postarší pán na ni trochu vyjeveně zíral, druhá byla Alenka. S tou sice nikdy neprohodila více než „dobrý den“, ale bezpečně ji poznala. Potkávala ji zde poměrně často a po nějaké době jí napsala přes Facebook, vyjadřujíc svou podporu pro ni jako prezidentku.

Zdá se vám zvláštní, že by prezident nebo prezidentka chodil běhat? Nebál se světa kolem sebe a využíval moderní technologie? Když se podíváme do minulosti, najdeme širokou paletu prezidentů. Někdo byl demokrat, někdo komunista. Někdo zvyklý řídit, někdo spíš jen loutka. Někdo se zasloužil o český stát, někoho bychom raději vymazali. Každý trochu jiný, ale všichni mají společné vlastnosti.

Jak všichni dobře víme, český demokratický systém je parlamentní, jinými slovy prezident je spíše reprezentační figurou než vládnoucím prvkem. Spousta politiků tak prezidenství chápe jako jakýsi důchodový post, kam se pokusí dostat, když už se jim nic moc nechce dělat. Tomu napomáhá i věkové omezení. Naše ústava říká, že nikdo mladší čtyřiceti let nemůže být schopný tuto funkci vykonávat. Lidé si pak snadno řeknou, že čím starší, tím lepší.

Svou práci milovala. Bavilo ji podílet se na vedení země. Její role samozřejmě nebyla velká, občas si připadala jako psycholožka vedoucí manželskou poradnu, když pomáhala rozhádaným politikům a političkám najít společnou řeč a přenést se přes malicherné urážky. Jindy pak zase musela jet na setkání hlav států, kde vysvětlovala české postoje a připravovala základy pro vyjednávání české vlády.

Byly ale okamžiky, kdy jí její situace vadila. Ať řekla cokoli, musela vždy myslet na to, že to nebude vnímáno jako její postoj, ale postoj státu. A zrovna dnes jí to vadilo ještě více, protože součástí programu byla i schůzka, jíž se účastnil jeden sympatický mladík. Zkuste jako prezidentka svádět o deset let mladšího muže, aniž by přitom utrpěla státní důstojnost.

Ale ono to tak není, že? Prezident vůbec nemusí být šedesátník nebo sedmdesátník. A už vůbec nemusí v úřadu zůstávat, dokud se aspoň trochu hýbe. Prezidentem klidně může být relativně mladý člověk. Marek Hilšer od toho letos nebyl zase tak daleko ve svých čtyřiceti letech. Dovedete si představit, jak by se naše armáda důchodců ráno v Kauflandu cítila, kdyby si v Blesku přečetli, že prezidentův tweet retweetoval Barack Obama?

Byl to dlouhý den. Několik jednání, rozhovor pro Lidové noviny, informace od BIS o situaci na Blízkém východě. Trochu ji zklamalo, když zjistila, že stále nemá přehled o tamní situaci. BIS ji sice mapovala dobře, ale pro pochopení jejích informací si musela pár věcí dogooglit.

Ještě že žijeme v jednadvacátém století. Člověk zjistí téměř cokoli a téměř okamžitě. Když si dá pak práci s dohledáním zdroje, skoro se nemůže mýlit. Pokud by se ve své situaci často mýlila, mělo by to nepříjemné následky, protože pak vypadá hloupě celá republika. A samozřejmě by vypadalo hloupě i BIS. Představte si, že by nějaký zahraniční státník, například švédský ministr zahraničí, zpochybnil existenci české výzvědné služby. „No necítili byste se jako idiot být pracovníkem, jehož nadřízení ani nejsou schopní přečíst výsledek vaší práce? Já bych se v pozici onoho nadřízeného asi studem do země propadla.“

Považovala by za své osobní selhání, kdyby ven vypustila neověřenou nebo dokonce zavádějící informaci v době, kdy se vše dá zjistit a ověřit na internetu.

A pojďme si na moment představit ještě nehoráznější myšlenku. Co kdybychom neměli prezidenta, ale prezidentku?! Ne, neošívejte se. Jen si na moment představte, že bychom neměli starého ješitného chlápka, ale třeba relativně mladou prezidentku schopnou vykonávat tuto funkci skutečně stoprocentně. Možná by stát pak nebyl padesát let v minulosti, kdyby prezident dokázal neklikat nedopatřením na dětské porno a následně to nesváděl na hackery.

No počkat, ale to bychom jako neměli první dámu, ale prvního pána? Voliči Zemana by při té představě psali „ROFL“, kdyby věděli, co to znamená.

Když se rozhodovala zda vůbec na prezidentku kandidovat, musela zvážit mnoho věcí. Někteří lidé ji podporovali. Říkali, že svým životem prochází naprosto ukázkově, má nadějnou kariéru, přehled o dění ve světě i rozumné a opatrné názory. Dokonce jí říkali, že se málokdy mýlila, což ona sama připisovala spíše tomu, že nic neříkala, dokud neměla dost informací.

Byli tu ale také tací, kteří ji od kandidatury odrazovali. Tvrdili, že prezident musí být velice zkušený, pevný ve svých postojích a už dlouho známý. Když se jich zeptala, zda by tom měl být muž, řekly, že ne nutně, ale spíše ano, protože žena nebude na ten post dost silná.

No a teď to mají. Prezidentem je žena, je jí 43 let a nikdy dříve politikem nebyla. Díky tomu nemá politické dluhy a lobbysté moknou před branami. Není vdaná a má podezření, že právě kvůli tomu ji KDU-ČSL moc nemusí. Žena si dovolila nevdat se, nemít děti a ještě si ji liberálové zvolili prezidentem dříve než v její šedesátce? Jaká ohavnost! No kde to jsme?!

Rozhodně ne v České republice roku 2018.

 

Zdroj ilustračního obrázku: David Sedlecký

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *