Stát v roli teenagera: uprchlické kvóty a jak moc se může ohnout páteř průměrného poslance ANO?

Je to tak. Ač je náš stát věkem již starší, než aby se objektivně mohl nazývat náctiletým, nepřipomíná chování jeho, ani našich čelních představitelů nic jiného než hormony nasáklého, proti rodičům a autoritám rebelujícího mladého sprosťáka. Jak konkrétně?

Tak například odmítnutím uprchlických kvót. Jakkoli je toto řešení ze strany Evropské unie v mnoha ohledech nešťastné, české razatní odmítnutí přijetí několika tisíc azylantů není ničím jiným než snahou ukázat, že jsme už dospělí a nikdo za nás nebude rozhodovat.

Přijetí několika tisíc pečlivě vybraných lidí by nebylo jen gestem naznačujícím, že se chceme podílet na řešení stávající situace, ono by dokonce pomohlo naší ekonomice, která se zmítá pod nedostatkem levné pracovní síly, na které je postavená.

Proč tedy od nás slyšela EU ne? Těžko nalézám jiný důvod než vyjádření rebelie proti autoritě. A nad následným zákazem počítače v podobě finančního postihu se budeme ještě vztekat, protože je to přece tak nefér a EU nám vůbec nerozumí. Potřeba razantního a nelogického vzpouzení proti autoritě je klasickým příznakem puberty všude na světě.

Dalším pěkným příkladem nevyspělosti české společnosti je námi všemi oblíbený Andrej. Už v souvislosti s případem Davida Ratha se vyrojilo překvapující množství lidí přesvědčených o jeho nevině. Kolem Andreje Babiše se pohybuje spousta lidí, kteří v jeho nevinu také věří. Jsou schopni víře ve svého idola obětovat ledasco. Své morální hodnoty, svou důstojnost a samozřejmě morální kodex své politické strany. Kde jsou teď sliby, že obviněný člen parlamentu musí okamžitě sám požádat o své vydání?

Teď už nezáleží na tom, že čelní představitelé politické strany budou v době voleb trestně stíhaní. Nad ohebností páteře průměrného člena ANO, kterou poslanci této strany předvedli před hlasováním o vydání Babiše a Faltýnka, zůstává rozum stát. Někteří dokonce naznačovali, že když se kradlo v minulosti, tak teď už z toho přece nebudeme dělat vědu. Nemyslím si, že si uvědomovali, co říkají. Nemohli být při smyslech. Alespoň se tím utěšuji.

Není tak docela vyloučeno, že tito lidé, podobně jako jako další voliči ANO, opravdu při smyslech nejsou. Minimálně zdravý rozum je u nich nahrazen touhou po patronizaci. Andrej Babiš kolem sebe dokázal vybudovat podobný kult jako třeba Justin Bieber. Je naprosto jedno, co tyto idoly udělají a co se o nich zjistí, nic a nikdo nemůže narušit to, s jakým obdivem na svého vůdce hledí. Jinak už nelze netečnost příznivců Andreje Babiše vysvětlit. Psychologie pro tento efekt určitě bude mít fancy výraz.

Doufejme, že i Češi časem dospějí a začnou přemýšlet sami za sebe, než aby vyznávali prázdná bezvýznamná gesta a svůj osud svěřovali křiklounům, kteří jim slibují ráj na zemi.