Factorio – postavte továrnu, znečistěte planetu, vyhlaďte místní faunu, přesuňte se na další planetu…

Dalo by se říci, že na počátku stál Minecraft. Příchod a úspěch Minecraftu ukázal potenciál indie her a způsobil doslova lavinu „craft-her“. Na této vlně se vezla obrovská masa vývojářů, kteří mnohdy spíše parazitovali, než že by se jen inspirovali svou předlohou. Většina takových bublin již splaskla. Zrna se oddělila od plev a dnes tu máme i skutečně zajímavé hry, více či méně inspirované právě Minecraftem. Factorio je právě jednou z nich.

Minecraft i Factorio mají řadu společných prvků. Oba vás posadí do světa a nechají vás hrát si tak, jak chcete. Oba nabízejí širokou paletu způsobů, jak můžete se světem kolem vás naložit a v obou hrách budete objevovat, těžit, craftit a bojovat. „To stačí! Slyšel jsem dost, další Minecraft už hrát nechci!“ si může říkat člověk, který o Factoriu nikdy dřív neslyšel. Nicméně Minecraft a Factorio jsou si podobné asi jako čivava a německý ovčák. Oba jsou to psi, oba mají čtyři nohy, ale spoustě lidí čivava přijde jen jako přerostlá krysa. Tak přesně pro ty je tu německý ovčák od českých vývojářů z Wube Software.

Michal „Kovarex“ Kovařík, jeden z hlavních vývojářů, v jednom svém komentáři otevřeně přiznává inspiraci Minecraftem. Konkrétně módy biuldcraft/industrilcraft. Pokud jste někdy Minecraft hráli a přišel vám příliš jednoduchý, dost možná jste poté zkusili jeden z těchto zmiňovaných módů. Takže jak se vlastně z čivavy stal německý ovčák?

Factorio opouští představy hráče, který chodí po světě s krumpáčem a jeho cílem je vykopat co nejvyšší počet cenných surovin, a pouští se do světa automatizace. Představte si, že jste tak líní, až se vaším ultimátním cílem stane najít prostředky, které veškerou práci vykonají za vás.

Trochu s nadsázkou řečeno je to hratelnost Factoria. Zápletka hry je největší herní klišé dnešní doby – ztroskotal jsi na neznámé planetě. Postav raketu a odleť. Primitivní, že? Problém je, že začínáte stejně jako v Minecraftu – s krumpáčem. A od krumpáče je k vesmírné raketě docela daleko. Vlastně vám napoprvé nejspíš zabere docela dost času naučit se používat elektřinu. Jak čas bude ubíhat, požene se dopředu i vaše továrna. Budete vyrábět stále více a stále složitěji, budete potřebovat stále více surovin a budete muset řešit, jak ty správné součástky dostat na správné místo a v potřebném množství. Což mnohdy bude velice náročný úkol. Za humny se vám přitom bude rojit místní fauna, která, jak brzy zjistíte, má docela problém s tím smradem, co produkují ty vaše továrny.

Ale nebojte se. Nemusíte být zrovna Martin Bursík, abyste si s tímto problémem poradili. Pokud se vám nechce zastavovat obrovitánské plochy fotovoltaickými články, nemusíte. Můžete si kolem základny postavit hradbu, obrnit ji turety, nebo vzít ty hnusáky ztečí. Jak se asi budou tvářit na hlaveň vašeho tanku? Pokud jste větší fajnšmekři, dost možná jim dáte ochutnat trochu té radiace po vyzkoumání jaderné nálože. To už vás ovšem musí hodně štvát. Většinou si člověk vystačí s plamenometem.

Zní to dobře? Tak pozor. V téhle hře si i bez módů můžete customizovat až velké množství věcí. Počet posuvníků nastavujících takové věci jako rychlost evoluce nepřátel, rychlost jejich šíření a agresivitu útoků, nebo četnost ložisek surovin, náročnost na technologií na zkoumání a náklady na stavbu a crafting. Vlastně i ve vanilla verzi si můžete původní hru změnit k nepoznání.

Pokud vám není módování cizí, otevírá se vám svět takřka nekonečných možností. Po prvním dohrání si možná řeknete, že byste si to chtěli ještě ztížit, učinit hru komplexnější. Tady však přichází velké varování – nepřežeňte to! Je jednoduché stáhnout pár souborů s módy, ale složitost hry pak může vzrůst tak strmě, že v dalším světě budete muset strávit desítky hodin. Máte-li kamaráda či kamarádku, uvrtejte je do toho také. Kooperativní multiplayer je již nějakou dobu ve hře a ve složitějších situacích budete za druhý pár rukou (či druhý tank) rádi.

Co by vám zážitek ze hry mohlo pokazit? Záleží, jak důležité pro vás jednotlivé aspekty hry jsou. Svět je dvourozměrná placka viděná z top-down pohledu, což nabízí skvělý přehled o tom, co se kolem vás děje. Pro někoho by však mohl být málo akční. Ani grafika hry není nic, nad čím by nám měla klesnout brada, na hru tohoto typu by však měla stačit. Do paměti se vám asi nezaryje ani soundtrack, který je poněkud strohý. Někteří z nás nejspíš ocení, že je alespoň nevyrušuje v řešení zapeklitostí, které se během hry vyskytují, dost možná si ho však vypnete a do pozadí si pustíte něco svého.

Problém by někteří mohli spatřovat v motivaci. S postavou se příliš nemůžete ztotožnit, nemá osobnost, neheká, když ji zraňují, ani nemusí jíst. Proto by vás touha dostat svého panáčka pryč z nepřátelské planety nemusela příliš tankovat adrenalinem a vlastně byste si mohli položit otázku – proč to dělám? Můžete pak po prvním dohrání zjistit, že už vás další svět neláká a hru odložit. Já však nacházím samotné řešení problémů a postupný rozvoj na tolik zábavným, že je pro mě motivací sám o sobě.

Hra je stále v betě a vývojáři na ní pilně pracují, takže některé z těchto nedostatků se ještě možná změní. Všechny popisované prvky jsou samozřejmě jen prozatimní, a dokud nevyjde plná verze, může se změnit naprosto cokoli. Bylo by ovšem velice překvapivé, kdyby se nějak výrazněji změnilo jádro hry. To je totiž funkční a zábavné, pro mě osobně až návykové. Teď je jen otázka, jak moc toho dokáží vývojáři ještě nabalit, aby hra nabízela co nejširší možnosti, avšak zároveň hráč neměl pocit přehlcení.