Jak Dubček podepsal Pendrekový zákon

Dne 22. srpna 1969 bylo předsednictvem Federálního shromáždění přijat zákonné opatření, které legitimizovalo dosud nelegální prostředky nutné k “ochraně a upevnění režimu v Československu”. Po událostech roku 1968 a výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1969 to KSČ považovala za nezbytné. Nejhorší na tomto perzekučním zákoně bylo ale to, kdo jej podepsal.

Alexandr Dubček během Pražského jara. Zdroj
Pokračování textu „Jak Dubček podepsal Pendrekový zákon“

Je neděle

Den jako malovaný, ideální čas vyrazit někam k vodě, být s rodinou, přáteli a bez starostí. Žádná otravná práce, žádné únavné nákupy, dlouhé fronty, nepříjemní lidé. Nebo taky jediný volný den, který během týdne máte. Rodina a přátelé tu nejsou, lednice zeje prázdnotou, spousta nevyřízených záležitostí s úřady zůstává nevyřízena. Ale tak co – až na to, že je všude zavřeno, si můžete tenhle den vymalovat podle sebe.

Ukázka nedělní vietnamské němčiny. Zdroj
Pokračování textu „Je neděle“

Tři důvody, proč nelze srovnávat Masaryka a Babiše

Jeli jsme zrovna vlakem z Ústí nad Labem do Prahy, byla neděle 23. června a na Letné se konal takový demokratický koncert. Ve vlaku se mačkalo mnohem víc lidí než obvykle a člověk se cítil příjemněji, přestože nefungovala klimatizace. Najednou se nějaký postarší pán sedící naproti nám zeptal čtyřčlenné skupiny kluků tak kolem dvaceti let, jestli jedou na demonstraci. Odpověděli, že ano. A děda se rozvášnil: „Já jsem ANO nevolil, ale na demonstraci nejdu, protože to nemá žádný druhý krok, žádný plán B. A co myslíte, byl Masaryk demokrat? Byl, žejo? No vidíte, a taky ho na jeho přednášce vypískali.“ Chudák kluk z nějaké průmyslovky (jak přiznal při otázání) nevěděl, co po něm stařík chce za odpověď, a tak už se s ním dál nebavil. Ačkoliv jejich konverzace skončila tak náhle, jako začala, zapamatovala jsem si ji. Především kvůli tomu srovnání, kterak se Babiš setkává se stejnou nevolí davu jako Masaryk. V tomto článku bych ráda vyvrátila všechny možné argumenty, podle nichž jsou si tito dva muži podobní.

Babiš na výstavě. Zdroj Extra.cz
Pokračování textu „Tři důvody, proč nelze srovnávat Masaryka a Babiše“

Life Is Strange – hra i pro nehráče

O hře jsem ještě nikdy nepsala. Možná to bude tím, že jsem za svůj život hrála jen několik her, o nichž by se napsat dalo – většina ale běžela v prohlížeči a jednalo se o stolní hry založené na vědomostech nebo o skákačky a v raném věku samozřejmě i oblékání panenek a psů. Nakonec jsem místo v hráče vyrostla v knihomola, ale ani teď jsem hraní nechtěla říct definitivní ne. A tak jsem si zahrála Life Is Strange – neobvyklou hru s napínavým příběhem a skvělými postavami.

Pokračování textu „Life Is Strange – hra i pro nehráče“

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

Kdo jsme, kam směřujeme? Mladí lidé se těmto otázkám nevyhnou, ať už vyrůstají v jakékoliv době. V životě každého z nás se zkrátka jednoho dne vynoří myšlenka, jak jsme se sem dostali, kdo zapříčinil to, že se společnost ubírá tím či oním směrem, a jestli máme plout po proudu nebo se snažit změnit to. A právě pro takové chvíle napsal Pavel Tigrid, jedna z nejvýraznějších českých exilových osobností dvacátého století, kapesního průvodce.

Pokračování textu „Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu“

Digitální daň je pokus okrást úspěšné

Daně se musí platit. Stát se stará o spoustu věcí, o které by se firmy dokázaly postarat jen těžko. Stavba a provoz dálnice jsou velice nákladné, její užitek je pak spíše celospolečenský a ekonomický zisk se moc očekávat nedá. No ale co když stát potřebuje více peněz, než je schopný vybrat?

Pokračování textu „Digitální daň je pokus okrást úspěšné“

Bez titulu ani ránu

Zkratka skládající se z několika písmen umístěná před jménem na zvonku či na obálce doporučeného dopisu je jednou z mnoha věcí, na níž se většinová společnost zkrátka neshodne. Mít titul, nebo ne? Co o člověku úspěšné absolvování vysoké školy (ne)vypovídá a proč se o vysokoškolácích vedou tak vášnivé debaty?

Zdroj

Pokračování textu „Bez titulu ani ránu“

Jak udělat z komára velblouda aneb haló efekt nejen u nás

Před osmi lety zasáhlo severovýchodní pobřeží Japonska zemětřesení a tsunami. Ačkoliv jsou na to Japonci asi zvyklejší než zbytek planety, stalo se tehdy něco, co nikdo nečekal. Došlo k havárii v jaderné elektrárně Fukušima, několika výbuchům a všeobecné panice.

zdroj

Pokračování textu „Jak udělat z komára velblouda aneb haló efekt nejen u nás“

Chybovat je v pořádku, své chyby by ale člověk neměl popírat

Žijeme ve zvláštním světě, v němž toužíme po politicích nadlidech. Co víc – žijeme ve světě, kde takoví lidé zdánlivě existují a my máme to štěstí, že je můžeme volit a nechat je rozhodovat za nás, abychom náhodou neudělali sami chybu. Protože běžný smrtelník bezchybný není. Jaký by měl být správný politik, aby si zasloužil úctu a důvěru veřejnosti?

Zdroj

Pokračování textu „Chybovat je v pořádku, své chyby by ale člověk neměl popírat“

Co je v konzervě, to se nezkazí

Na školství nadává kde kdo – i já bych mohla, koneckonců jsem ještě stále součástí středoškolského systému. Často se školám vyčítá míra neochoty učit věci, na nichž skutečně záleží, odstoupit od memorování a přejít k přemýšlení či obnovit učitelské sbory natolik, aby nás nevyučovali lidé odchovaní Brežněvem. A pak jsou tady samozřejmě maturity a celý ten proces, než k nim budete připuštěni.

Zdroj: Vlasta Řenčová

Dnes bych si ráda zanadávala oboustranně – na studenty i na kantory, a sice v oblasti českého jazyka a literatury. Bude to krátké, úderné a velice zaujaté. Pokračování textu „Co je v konzervě, to se nezkazí“